QUOTES

• Vždycky jsem věděla, že budu komička. Je pro mě o hodně důležitější být zábavná a upřímná, než nějak vypadat.

• Cítím bezpečněji, když vím, co chci. Když to nevím, připadám si jako bych se volně pohybovala vesmírem. Potřebuju se zlepšit, když si nejsem o něčem tak jistá.

• Jako dítě jsem trpěla velikou úzkostí. Chodila jsem na terapie. Od mých 8 do 10 let to hraničilo až s agorafobii (strach z veřejných prostranství). Bez mojí mámy jsem nedokázala nikam jít. Teď už ani nemám panické záchvaty, ale pořád mám fakt špatnou úzkost.

• Má velká naděje pro nás ženy, je, abychom sami k sobě začaly být laskavější, takže budeme laskavé i k ostatním.

• Četla jsem o sobě nejrůznější verze - a všechny byly v podstatě pravdivé, protože každý má svůj názor a každý je svým způsobem přesný. A já bych neřekla, že bych byla nějak obratná ve skrývání jakékoliv části mé osobnosti.

• O slávě: Ztráta mé anonymity bylo něco, na co jsem se nikdy nepřipravila. Myslím, že jsem s tím trochu bojovala, protože jednou z mých oblíbených věcí je prostě jen chodit kolem a komunikovat s lidmi. Bylo těžké zvyknout si na to, že už to nebudu moc dělat a tak si samu sebe udržuju ještě více. Teď mi ale přijde, že se dostávám do přechodného období. Možná jsem si myslela, že jsem měla žít kvůli něčemu, ale teď to tak nepociťuju. Pořád přemýšlím nad tím, co si o mě lidé myslí, samozřejmě, ale už mě to netrápí.

• Byla jsem hezké dítě. Nikdy jsem si nepřipadala nějak rozkošně. Říkala jsem jen něco jako, "Jo, tohle jsou moje rovnátka. Mám je už odjakživa."

• Nikdy mě neuslyšíte říkat, že nemám problémy se svojí postavou, protože to bych pak nebyla člověk.

• Drama je pro mě těžký. Pláč je pro mě o hodně těžší než smích.

• Moje nejoblíbenější věc na filmech je jejich konec, takže všechny mé oblíbené filmy mají fakt skvělé konce.

• Nejsem moc počítačový typ, kapišto.

• Oba moji rodiče jsou zábavní, ale také relativně tišší, normální lidi, zatímco já jsem blázen. Nemám tušení, kde se tohle hlasité, intenzivní směšné já vzalo. Jsem jen vděčná, že jsem následovala své sny a moji rodiče mě podpořili. Když jsem sebou vzala mamku do Los Angeles, neměli jsme ani žádný plán.

• "Co nás od ostatních odlišuje, nám může někdy připadat jako břemeno. Ale tak to není. Většinou je to právě to, co nás dělá skvělými."

• "Mám podivnou potřebu v tom, že si chci číst spoilery. Myslím, že to tak mám se vším. Hodně googluju, je to asi dnešní dobou, kdy chci vědět všechno a zároveň nic. Chci, aby v mém životě bylo všechno překvapením, ale také chci porozumět každému aspektu. Takže úplně chápu tomu impulsu, ale zároveň chci, aby lidé byli překvapení. Jsem ráda, když jsem překvapená. Ale jo, táhne mě to k spoilerům."

• "S Andrewem jsme si navzájem párkrát ze sebe vystřelili, jako třeba když jsem zaparkovala svoje auto před jeho přívěs, takže se do něj nemohl dostat nebo když on mi na oplátku vzal moje auto a zavezl ho do jednoho z ateliérů a nechal ho tam uprostřed placu se vzkazem: 'Hni s tím autem, debile!'"

• "Moje mamka mi vždycky říká, abych překročila ten most, když už jsem se na něj dostala, protože často ztrácím perspektivu...to je jeden z krásných symptomů úzkosti, kdy jsi neustále 18 kroků vpřed a vidíš ten nejhorší možný scénář. S mojí nejlepší kamarádkou jsme si začali říkat "kosti." Nedávno jsem navštívila katakomby a viděla všechny ty kosti lidí naskládaných na sobě tam, kde kdysi bylo fungující město. Takže, vždycky když ztratím perspektivu, snažím si vzpomenout na to, že všichni jsme jen kosti, co se pokouší mezi sebou vyjít, a nakonec jednoho dne to bude opravdu to jediné, co z nás zbyde."

• "Mám FOMO (moje pozn.: Fear of missing out = strach, že ti něco unikne) úplně o všem. Moje prostřední jméno by mělo být FOMO. Jako třeba: 'Ach, já nechci jít ven. Nikam nejdu. Ale já chci jít. Co to lidi děláte? Doufám, že nikdo nikam nejde."

• "Mám kamaráda, který říká, že role, kterou si v tu dobu vyberete, je ta, kterou potřebujete nejvíc, a vy jako herec musíte věřit, že pokud jste nedostali roli, kterou jste opravdu, opravdu chtěli, a nakonec jí získal někdo jiný, je to proto, že to byla role, se kterou měl začít on."

• "Obecně znervózním, kdy dělám rozhovory pro magazíny, protože cokoliv řeknu, bude ukázáno očima toho, s kým mluvím. Takže jsem četla spoustu různých verzí sebe sama - a všechny byly pravdivé, protože to jsou názory a ty se snaží být co nejpřesnější. Ale nemyslím si, že jsem si někdy některé částy mé osobnosti schovávala pro sebe. Jasně, některé věci z mého života nezmiňuju - i když teď mluvím docela hodně o svém dětství a úzkosti a téhle mé stránce. Neřekla bych, že lidi čekali, že bych mohla mít záchvaty paniky ... nebo možná jo, protože opravdu nevím, co ode mě lidé očekávají. Nemám ponětí."

• "Nepřipadám si nějak odlišně od ostatních. Jsem hrozně skalní fanoušek - jak byste všichni měli vědět (smích). Vím, jaké to je být fanouškem. Ale nikdy jsem doopravdy nezvážila myšlenku, že bych sama mohla mít fanoušky. Vždycky jsem se jí vyhýbala a zaměřovala se víc na práci, na ten samotný projekt, než na sebe. Takže jsem si to všechno nikdy nebrala příliš osobně, pokud to se mnou mělo něco společného. Asi to není moudré. Ale když k vám přijde někdo a řekne něco opravdu upřímného o vaší práci, známená to hodně."

• "Nepatřím mezi ty lidi, co jdou nakupovat do obchodu, něco si vyzkouší, nejsou si jistí a jsou jako 'Můžu si to zamluvit?' Ne. Buď to miluješ nebo to nenávidíš. Je to stejný jako se scénáři. Tam to obvykle vím po prvních 10 stránkách. Pokud mě to nevtáhne, prostě to nevezmu."

• "Viděla jsem jen 'Orange is the New Black,' protože si myslím, že 'Game of Thrones' je vtip, že to není skutečný. Nikdy jsem neviděla žádnou epizodu, ale kdykoliv vidím reklamu na to, jsem jako: 'Jen si s námi zahrávají. Tohle přece není seriál.'"

• V žádném případě není mým záměrem být špatným příkladem. V poslední době mě to docela trápilo. A teď se za to stydím. Na internetu na sebe lidé hází špínu. Buť jsme moc hubení, nebo moc tlustí, nebo moc vysocí, nebo malí. Jenom tak potvrzují pocit, který o sobě mám. Snažím se přijít na to, jak moje tělo funguje. Trápí mě to, protože mi hodně záleží na mladých slečnách. Stydíme se za sebe a zostuzujeme ostatní a to je na nic.

• Znáte to, když si pomyslíte: "Tohle nemůžu udělat, kvůli tomuhle nebo tomuhle." Ve skutečnosti dokážete cokoliv, jako třeba já bych teď mohla z fleku udělat z tohohle pokoje mrdník, mohla bych, ale neudělám to, protože mě zastavuje logika, ale v podstatě můžete dělat cokoliv se vám zamane. Kdykoliv se můžete vydat na novou cestu, tak to nevzdávejte!

• Existuje jeden citát od Ryana Goslinga, který si často hrozně ráda vypůjčuju - viděla jsem jeho rozhovor v Cannes - a kde říká, že vybírání rolí je jako poslouchání písniček v rádiu: Může po sobě hrát několik opravdu skvělých songů, ale potom přijde jeden, který tě prostě nutí tancovat.

• Uvědomuju si, že mám spoustu úžasných příležitostí, ale opravdu nechápu, jak někdo může hrát člověka, který si prochází skutečnými lidskými zkušenostmi, aniž by byl schopen vyjít ven na ulici. Pokud nedokážete žít normální život, jak pak máte zahrát skutečnou živou osobu? Vždycky mě mate, když herci bez přestávky neustále a dokola pracují. Pokud žiješ život na filmovém place, jak se pak do háje dokážeš ztotožnit s reálnými lidmi? Vždyť neznáš, jaké to je, když tě celý den lidé rozčilují, to prostě není život - to jsou hloupé filmy. Já si vždycky budu chtít udělat pauzu, nikdy bych se nesmířila, že bych tuhle možnost měla ztratit.

• (Z doby, kdy kvůli Spider-Manovi byla blondýnka) Kvůli Gwen mám teď blonďaté vlasy. Moje přírodní barva je právě blond, takže je to docela fajn. Při pohledu do zrcadla si říkám: "Panebože, jsem to zase já, to byla ale doba!"

• (Jako dítě) V jedné místní hře jsem hrála nevlastní sestru Popelky. Měla jsem šílené červené vlasy ve tvaru kužele a hodně modrého očního stínu. V té době jsem nosila rovnátka, takže kdykoliv jsem se usmála, moje červená rtěnka byla všude po zubech, takže to bylo fakt atraktivní. Po Popelce jsem hrála ve hře "Noises Off," a když to skončilo, pomyslela jsem si: "Já chci fakt hrát ve filmech." Tak jsem se zeptala rodičů a ti nakonec svolili.

• (O Crazy Stupid Love) Tak zaprvé - víte, jak vzácné je si teď číst původní scénáře - příběhy, které nejsou prequely, sequely nebo threequely? Tenhle film má v sobě všechny možné druhy vztahů a na každý se přihlíží ze svého vlastního úhlu. Jak neobvyklé je vidět příběh, ve kterém žena podvede svého manžela a i přesto si divák přeje, aby se dali zase dohromady?

• (o dabování Eep ve filmu Croodsovi) Jsem jeskynní holka, jo! Takže jsem musela hodně bláznit, což bylo super. Nerada se k tomuhle přimotávám, ale když jste animovaná postava, můžete hrát šílence jakkoliv chcete.

• Došlo mi, že mě to táhle k lidem - ať už romanticky nebo ne - kteří mě mají co naučit...Je v tom nějaký smysl, když se člověk mění.

• Nevím, jestli by mě móda zajímala, kdybych nechodila na události (typu MET Gala), kde se prostě vyfiknete. Ale baví mě to. Módní návrháři vám půjčí jejich šaty zadarmo, které si obléknete na jeden večer a pak je vrátíte. Je to kreativní a zábavné.

• Už jako malá holka vždycky, když jsem šla do kina, odcházela jsem odtamtud přesvědčená, že jsem byla jednou z postav. Chodívala jsem pak do koupelny a podívala se na svůj odraz v zrcadle a byla nefalšovaně překvapená a zklamaná, že nejsem jednou z těch postav. I dnes si nemůžu pomoc a při sledování filmu hýbu obličejem - reaguju na podněty - protože se doopravdy sžívám s postavou. Vím, že je to divné, ale díky tomu je vidět, proč tak miluju filmy: dovolí vám to žít život někoho jiného, mít jiné zážitky a prostě na dvě hodiny zmizet. Podle mě je to úžasné.

• (o Marion Cotillard) Ve filmu Edith Piaf (2007) je fenomenální. Ani nemůžu spočítat, kolikrát jsem si pustila její scény z filmu ve svém pokoji.

• Nikdy se neudělám žádný bucket list, protože mám strach, že až zemřu, lidé ho najdu a pomyslí si něco ve smyslu: "Ou, tak tohle už nestihla udělat."

• "Co nás od ostatních odlišuje, nám může někdy připadat jako břemeno. Ale tak to není. Většinou je to právě to, co nás dělá skvělými."

• "Mám podivnou potřebu v tom, že si chci číst spoilery. Myslím, že to tak mám se vším. Hodně googluju, je to asi dnešní dobou, kdy chci vědět všechno a zároveň nic. Chci, aby v mém životě bylo všechno překvapením, ale také chci porozumět každému aspektu. Takže úplně chápu tomu impulsu, ale zároveň chci, aby lidé byli překvapení. Jsem ráda, když jsem překvapená. Ale jo, táhne mě to k spoilerům."

• "S Andrewem jsme si navzájem párkrát ze sebe vystřelili, jako třeba když jsem zaparkovala svoje auto před jeho přívěs, takže se do něj nemohl dostat nebo když on mi na oplátku vzal moje auto a zavezl ho do jednoho z ateliérů a nechal ho tam uprostřed placu se vzkazem: 'Hni s tím autem, debile!'"

• "Moje mamka mi vždycky říká, abych překročila ten most, když už jsem se na něj dostala, protože často ztrácím perspektivu...to je jeden z krásných symptomů úzkosti, kdy jsi neustále 18 kroků vpřed a vidíš ten nejhorší možný scénář. S mojí nejlepší kamarádkou jsme si začali říkat "kosti." Nedávno jsem navštívila katakomby a viděla všechny ty kosti lidí naskládaných na sobě tam, kde kdysi bylo fungující město. Takže, vždycky když ztratím perspektivu, snažím si vzpomenout na to, že všichni jsme jen kosti, co se pokouší mezi sebou vyjít, a nakonec jednoho dne to bude opravdu to jediné, co z nás zbyde."

• "Mám FOMO (moje pozn.: Fear of missing out = strach, že ti něco unikne) úplně o všem. Moje prostřední jméno by mělo být FOMO. Jako třeba: 'Ach, já nechci jít ven. Nikam nejdu. Ale já chci jít. Co to lidi děláte? Doufám, že nikdo nikam nejde."

• "Mám kamaráda, který říká, že role, kterou si v tu dobu vyberete, je ta, kterou potřebujete nejvíc, a vy jako herec musíte věřit, že pokud jste nedostali roli, kterou jste opravdu, opravdu chtěli, a nakonec jí získal někdo jiný, je to proto, že to byla role, se kterou měl začít on."

• "Obecně znervózním, kdy dělám rozhovory pro magazíny, protože cokoliv řeknu, bude ukázáno očima toho, s kým mluvím. Takže jsem četla spoustu různých verzí sebe sama - a všechny byly pravdivé, protože to jsou názory a ty se snaží být co nejpřesnější. Ale nemyslím si, že jsem si někdy některé částy mé osobnosti schovávala pro sebe. Jasně, některé věci z mého života nezmiňuju - i když teď mluvím docela hodně o svém dětství a úzkosti a téhle mé stránce. Neřekla bych, že lidi čekali, že bych mohla mít záchvaty paniky ... nebo možná jo, protože opravdu nevím, co ode mě lidé očekávají. Nemám ponětí."

• "Nepřipadám si nějak odlišně od ostatních. Jsem hrozně skalní fanoušek - jak byste všichni měli vědět (smích). Vím, jaké to je být fanouškem. Ale nikdy jsem doopravdy nezvážila myšlenku, že bych sama mohla mít fanoušky. Vždycky jsem se jí vyhýbala a zaměřovala se víc na práci, na ten samotný projekt, než na sebe. Takže jsem si to všechno nikdy nebrala příliš osobně, pokud to se mnou mělo něco společného. Asi to není moudré. Ale když k vám přijde někdo a řekne něco opravdu upřímného o vaší práci, známená to hodně."

• "Nepatřím mezi ty lidi, co jdou nakupovat do obchodu, něco si vyzkouší, nejsou si jistí a jsou jako 'Můžu si to zamluvit?' Ne. Buď to miluješ nebo to nenávidíš. Je to stejný jako se scénáři. Tam to obvykle vím po prvních 10 stránkách. Pokud mě to nevtáhne, prostě to nevezmu."

• "Viděla jsem jen 'Orange is the New Black,' protože si myslím, že 'Game of Thrones' je vtip, že to není skutečný. Nikdy jsem neviděla žádnou epizodu, ale kdykoliv vidím reklamu na to, jsem jako: 'Jen si s námi zahrávají. Tohle přece není seriál.'"

 

• V žádném případě není mým záměrem být špatným příkladem. V poslední době mě to docela trápilo. A teď se za to stydím. Na internetu na sebe lidé hází špínu. Buť jsme moc hubení, nebo moc tlustí, nebo moc vysocí, nebo malí. Jenom tak potvrzují pocit, který o sobě mám. Snažím se přijít na to, jak moje tělo funguje. Trápí mě to, protože mi hodně záleží na mladých slečnách. Stydíme se za sebe a zostuzujeme ostatní a to je na nic.

• Znáte to, když si pomyslíte: "Tohle nemůžu udělat, kvůli tomuhle nebo tomuhle." Ve skutečnosti dokážete cokoliv, jako třeba já bych teď mohla z fleku udělat z tohohle pokoje mrdník, mohla bych, ale neudělám to, protože mě zastavuje logika, ale v podstatě můžete dělat cokoliv se vám zamane. Kdykoliv se můžete vydat na novou cestu, tak to nevzdávejte!

• Existuje jeden citát od Ryana Goslinga, který si často hrozně ráda vypůjčuju - viděla jsem jeho rozhovor v Cannes - a kde říká, že vybírání rolí je jako poslouchání písniček v rádiu: Může po sobě hrát několik opravdu skvělých songů, ale potom přijde jeden, který tě prostě nutí tancovat.

• Uvědomuju si, že mám spoustu úžasných příležitostí, ale opravdu nechápu, jak někdo může hrát člověka, který si prochází skutečnými lidskými zkušenostmi, aniž by byl schopen vyjít ven na ulici. Pokud nedokážete žít normální život, jak pak máte zahrát skutečnou živou osobu? Vždycky mě mate, když herci bez přestávky neustále a dokola pracují. Pokud žiješ život na filmovém place, jak se pak do háje dokážeš ztotožnit s reálnými lidmi? Vždyť neznáš, jaké to je, když tě celý den lidé rozčilují, to prostě není život - to jsou hloupé filmy. Já si vždycky budu chtít udělat pauzu, nikdy bych se nesmířila, že bych tuhle možnost měla ztratit.

• (Z doby, kdy kvůli Spider-Manovi byla blondýnka) Kvůli Gwen mám teď blonďaté vlasy. Moje přírodní barva je právě blond, takže je to docela fajn. Při pohledu do zrcadla si říkám: "Panebože, jsem to zase já, to byla ale doba!"

• (Jako dítě) V jedné místní hře jsem hrála nevlastní sestru Popelky. Měla jsem šílené červené vlasy ve tvaru kužele a hodně modrého očního stínu. V té době jsem nosila rovnátka, takže kdykoliv jsem se usmála, moje červená rtěnka byla všude po zubech, takže to bylo fakt atraktivní. Po Popelce jsem hrála ve hře "Noises Off," a když to skončilo, pomyslela jsem si: "Já chci fakt hrát ve filmech." Tak jsem se zeptala rodičů a ti nakonec svolili.

• (O Crazy Stupid Love) Tak zaprvé - víte, jak vzácné je si teď číst původní scénáře - příběhy, které nejsou prequely, sequely nebo threequely? Tenhle film má v sobě všechny možné druhy vztahů a na každý se přihlíží ze svého vlastního úhlu. Jak neobvyklé je vidět příběh, ve kterém žena podvede svého manžela a i přesto si divák přeje, aby se dali zase dohromady?

• (o dabování Eep ve filmu Croodsovi) Jsem jeskynní holka, jo! Takže jsem musela hodně bláznit, což bylo super. Nerada se k tomuhle přimotávám, ale když jste animovaná postava, můžete hrát šílence jakkoliv chcete.

• Došlo mi, že mě to táhle k lidem - ať už romanticky nebo ne - kteří mě mají co naučit...Je v tom nějaký smysl, když se člověk mění.

• Nevím, jestli by mě móda zajímala, kdybych nechodila na události (typu MET Gala), kde se prostě vyfiknete. Ale baví mě to. Módní návrháři vám půjčí jejich šaty zadarmo, které si obléknete na jeden večer a pak je vrátíte. Je to kreativní a zábavné.

• Už jako malá holka vždycky, když jsem šla do kina, odcházela jsem odtamtud přesvědčená, že jsem byla jednou z postav. Chodívala jsem pak do koupelny a podívala se na svůj odraz v zrcadle a byla nefalšovaně překvapená a zklamaná, že nejsem jednou z těch postav. I dnes si nemůžu pomoc a při sledování filmu hýbu obličejem - reaguju na podněty - protože se doopravdy sžívám s postavou. Vím, že je to divné, ale díky tomu je vidět, proč tak miluju filmy: dovolí vám to žít život někoho jiného, mít jiné zážitky a prostě na dvě hodiny zmizet. Podle mě je to úžasné.

• (o Marion Cotillard) Ve filmu Edith Piaf (2007) je fenomenální. Ani nemůžu spočítat, kolikrát jsem si pustila její scény z filmu ve svém pokoji.

• Nikdy se neudělám žádný bucket list, protože mám strach, že až zemřu, lidé ho najdou a pomyslí si něco ve smyslu: "Ou, tak tohle už nestihla udělat."