INTERVIEW by Diane Keaton

Teď už sem přicházím s přeloženým rozhovorem pro Interview, ve kterém Emmu vyzpovídala herečka Diane Keaton. Já si nemůžu pomoct, ale mě ty rozhovory, ve kterých celebrity vyzpovídávají jiné celebrity strašně baví a užívám si to. Nejinak to je i u tohohle, který je fakt úžasný, rozhodně stojí za přečtení, hrozně mě baví jejich myšlenky a tak. Povídají si se zde například o hereckých výzvách, o Emminých začátcích, o filmových koncích, o Arizoně a teplu, a řeč padne mj. i na Andrewa.

Zhruba v posledním desetiletí se zdá, že se vrcholek hollywoodského cirkusu usídlil mezi dvěma póly - skatologickými komediemi a melodramaty o superhrdinech a puberťáckých snech, že i ty nejtalentovanější přední dámy si musí vystačit s rolemi sexy divošek nebo holek odvedle. Je to nepatrný zlatý důl, který opakovaně poukazuje, jak nízko jsou rozhovory o sportech nebo záchodové vtípky s přáteli, ale taky, počkat, ona je vlastně taková vznětlivá sexy nádoba, pokud a když se vůbec uráčíme si toho všimnout. Ve svých pouhých 26 letech, se Emma Stone stala jednou z nejneobyčejnějších a nejdynamičtějších filmových hvězd díky tomu, že se vyhnula nástrahám a dokázala se proti nim obrnit.

Od její první role ve frajerském Superbad (2007), přes mozky-žeroucí komedii Zombieland (2009), až po basso profundo noir Gangster Squad (2013), Stone rozzáří každou svou scénu svým elánem. Hraní Gwen Stacy, po boku svého (bývalého?) přítele Andrewa Garfielda v nedávných Amazing Spider-Man filmech, Stone propluje rámusem a CGI a její upsání k roli je natolik vřelé, že by mohlo pohánět i Electra. V divadelním Birdmanovi zase Stone poskytuje potřebnou nezaujatou přítěž, jejíž výkon jí vysloužil nominaci na Oscara.

Když dostala trochu více prostoru a objevila se v podceňované komedii Easy A (2010) a Magic in the Moonlight (2014) od Woodyho Allena, nebo byla součástí dobře přijatých snímků (The Help a Crazy Stupid Love z roku 2011; a vypadá to, že i v návratu režiséra Camerona Crowea ve snímku Aloha, který vychází tento měsíc), Stone pořád vyhrává. Vidět ji naživo, ať už jak moderuje Saturday Night Live nebo v lip-synching bitvě s Jimmy Fallonem v The Tonight Show a my asi chápeme proč. V reálném čase, před skutečnými lidmi, to vypadá, že Stone nemá strach z pódia a její přirozené souznění s reflektory je naprosto odzbrojující. Tam, kde jiné "osobnosti" vypadají, že hrají sami sebe, Stonino vystoupení postrádá předstírání úplně. Její radostná a připravená ochota nepochází ze zoufalství, neprosí o chválu; její vystupování je nakažlivé a ovlivňuje právě tak, protože je jasné, kolik legrace si ona u toho užívá.

Jako rodačka ze Scottsdalu vypráví své hrdince, múze Woodyho Allena, Diane Keaton, že vystupování k ní vždycky patřilo, už od dob, co se jako malá holčička pekla v arizonském vedru.

DIANE KEATON: Takže, Emmo.

EMMA STONE: Ano...

KEATON: Byla jsem na coveru Interview magazínu (v lednu 1987) kvůli filmu Zločiny srdce (1986) se Sissy Spacek a Jessicou Lange. A v tom rozhovoru jsem řekla: "Nejlepší způsob, jak něco dostat, je neříct nikomu, že to chceš - ani sám sobě." Říkáš si něco takového i sobě, aby ses necítila provinile, že jsi tak úspěšná a ambiciózní?

STONE: (smích) No a víte co? Co je zvláštního na tom, jak můj mozek funguje, je, že jedinou věcí, která mě uklidňuje, je jasně vědět, co chci. Vy sobě nepřiznáte to, co chcete?

KEATON: No, snažím se o to, protože se pak cítím provinile, že to chci.

STONE: Proč?

KEATON: Protože mi pak přijde, že si to žádalo až moc. A když uznám, že jsem to chtěla, prostě by to zmizelo. Byl by to trest za to, že jsem měla tu potřebu.

STONE: Cítím opak. Není to divný? Ale musí to být nějaký psychologický mechanismus, který vás nějak chrání. Já se cítím bezpečněji, když vím, co chci. Když to nevím, připadám si jako bych se volně pohybovala vesmírem. Potřebuju se zlepšit, když si nejsem o něčem tak jistá.

---

KEATON: No, možná ne. Možná jsi v pohodě s tím, jaká jsi. A teď - v roce 2012 jsi na coveru Interview (fotky) překvapivě sexy. Vypadalo to, jakoby ses na svět dívala nebojácně. A že jsi připravená na všechno, co herečka může hrát. Cítíš se tak?

STONE: O bože, ne.

KEATON: Cítíš se připravená? Připravená přijmout všechny ty skvělé role?

STONE: Cítím se připravenější než kdy předtím na to dělat něco úžasně odlišného, náročného a děsivého. Myslím, že to je proto, že jsem hrála Sally Bowles (v broadwayském revivalu muzikálu Cabaret). Víte, když začnete vystupovat na Broadwayi, něco na tom je, hrát každý večer bez ohledu na to, jak se cítíte, musíte odvyprávět celý příběh, ne jen scénu po scéně jako ve filmu. Připadá mi, že teď víc rozumím herectví. Je to úplně něco jiného, když natáčíte. Ale jen za poslední půlrok mám pocit, že opravdu můžu zkusit dělat různé věci. Myslím, že tohohle jsem se bála hrozně dlouhou dobu. A když něco mělo být velmi náročného, říkala jsem si, že si dám pěkně na pusu a ztrapním se. Teď už se tolik nebojím, toho selhání.

KEATON: Jsi fakt můj opak. Nenapadá mě nic horšího, než vyprávět celý příběh publiku, živým lidem sedících v divadle (Stone se směje). Pro mě jsou fragmenty daleko víc vzrušující.

STONE: Vás baví dělat hodně záběrů?

KEATON: Ach, ano. Ráda je dělám, protože nikdy nevím, co se stane a já mám tu svobodu zkoušet věci. A prostě se mi líbí ta rozkouskovaná verze života. Vyprávění celého příběhu mi připadá daleko vážnější. Jediná věc, která mi na tom připadá zajímavá, je zpívání. Ty zpíváš?

STONE: No, nejsem zpěvačka.

KEATON: Vidíš, to by byla zábava, ta zpívací část.

STONE: Oh, je to bomba. Ale zpívat 8x týdně, dohromady 40 písniček, je neuvěřitelně náročné. Žít jako zpěvačka je strašně náročné. Pořád jsem ztrácela hlas.

KEATON: Chci se vrátit k těm fotkám. Jsi na nich tak nádherná, říkají mi, že jsi chameleon. A pořád jsi na nich svá. Připadá mi, že je skvělé, když se takhle člověk může měnit. V tom rozhovoru s Cameronem Crowem jsi řekla něco, co mě opravdu zaujalo. Řekla jsi, že lidé zamrznou ve chvíli, kdy začnou být úspěšní, protože celá jejich zkušenost se životem je uchvátí. Stanou se úspěšní, protože jsou zrovna tím člověkem v tu danou dobu. A opravdu musí bojovat, aby se nezasekli v minulosti. To je prostě mimořádná poznámka. Jak jsi na to vůbec přišla?

STONE: To řekl Cameron, nebo já? Ježíši. Možná jsem to někde četla (smích). Není možný, abych s tímhle přišla, protože v té době jsem to ještě nezažila. Ale teď vidím lidi, kteří jsou slavní už hodně dlouhou dobu a tak nějak uvízli. Jakoby zůstali ve věku, ve kterém je lidi ...

KEATON: Měli nejradši.

STONE: Jo. Všeobecně přijímaná verze sebe sama.

KEATON: Ty tohle nedokážeš, i kdyby ses o to pokusila.

STONE: Vy o tom máte co říct víc, než já. Určitě se vám to ještě nestalo a to jste známá už hodně dlouhou dobu.

KEATON: No, ty jsi na to myslela a to ti bylo ... 23, 24?

STONE: Ani nevím, že bych na to myslela (smích).

KEATON: To mě opravdu zasáhlo, protože jsem si to zažila: Jak dlouho se vydržíš držet toho, díky čemu se o tebe lidé začali zajímat? A jak to změníš a posuneš se v životě a budeš mít jiné zážitky, vyrosteš a necháš to být?

STONE: Bylo to pro vás náročné?

KEATON: V pár ohledech. Bylo mi myslím 30, když jsem natočila Annie Hall (1977). Úplně mi to změnilo život, už od prvního dne. A tak jsem musela vzít všechny ty výzvy. Ale pro tebe ... myslím, že jsi obrovská filmová hvězda a to ti je jen 26 let. Je až směšné, s čím vším musíš zápasit. V tom stejném rozhovoru jsi řekla, že tvoje první šťastná vzpomínka byla, když jsi seděla na zadní verandě se svým tátou během monzunového období a jedla jsi arašídy a pozorovala bouřku. Bylo ti asi 4 nebo 5 let. Tahle vzpomínka mi přijde taková univerzální, tajemná a přesto prostá.

STONE: To rozhodně. Nejlepší věcí na téhle vzpomínce - a já můžu jen doufat, že i jiní lidé mají stejnou zkušenost - je, že to byla láska ještě předtím, než se láska stala komplikovanou. Je to ta nejčistší forma lásky, která nepotřebuje být vysvětlována. A pokud máte dostatečně štěstí ji mít se svým rodičem, nebo s oběma rodičema, to je život-měnící pocit. Takže všechny věci, které se za ty roky v moji rodině staly, nebo s mými přáteli, nebo milostnými vztahy, být schopen vrátit se k té vzpomínce, kde prostě jen pozoruju monzun a jím arašídy, je úžasné mít takovouhle vzpomínku ve svém životě.

KEATON: Máme štěstí. Cítím to stejně, zejména pokud jde o věci vztahující se k mé rodině.

STONE: Je to opravdu speciální.

KEATON: Jednou jsi řekla, že tvojí nejoblíbenější věcí na filmech je jejich konec. Všechny tvé oblíbené filmy mají opravdu skvělá zakončení. Můžeš mi říct tvůj nejoblíbenější konec?

STONE: Můj nejoblíbenější konec vůbec je v City Lights (1931), ten film s Charliem Chaplinem. Právě jsem se na ten konec dívala na YouTube a rozbrečela se (smích). Myslím, že někdy i průměrné filmy může zachránit skvělý konec. A naopak. Skvělý film se špatným koncem může celou věc potopit. Takže, v City Lights je Chaplin tulák. Je zamilovaný do slepé květinářky, která prodává květiny na ulici. Jednoho dne si od ní koupí kytku a ona uslyší bouchnutí dveří. Myslí si, že odešel, aniž by si nechal nějaké drobné. Takže si začne myslet, že je to boháč a on to, no, nepopírá. Ona si myslí, že je to milionář. Ale on je tulák bez peněz. Jednou se v novinách dočte, že tu je doktor, který dělá oční operace. Myslím, že to je $5,000 za operaci. Tak se rozhodne zúčastnit se i boxovací soutěže a nakonec jí také peníze věnuje na operaci očí. A ona pořád neví, kdo skutečně je. A tak na konci, v posledních 5 minutách, on jde po ulici a už několik měsíců jí neviděl. Parta dětí na něj fluše papírové kuličky a dělají si z něj legraci. A potom ona vyjde. On jí zahlédne ve výloze. Ona teď vlastní květinářství. Vyjde z něj a zpíchne malou květinku a podá mu ji a přitom ucítí jeho ruku a pozná ji, protože předtím byla slepá. A prostě cítí tu ruku a podívá se na něj, protože on vypadá tak jinak, než si představovala, tím jsem si jistá. A on na ní zírá takový způsobem, jako byste nikdy nikoho neviděli kolik lásky je v jejich očích. A ona řekne: "Ty?" A on přikývne: "Ty mě teď vidíš?" A ona odpoví: "Ano, teď už vidím." A on se usměje a pak je prostě konec. To je ta nejkrásnější věc. Myslím, že i Woody ten film miluje.

KEATON: O ano, miluje.

STONE: Konec Manhattanu (1979) má podobný konec.

KEATON: Kolik ti bylo, když jsi poprvé viděla ten film?

STONE: Myslím, že asi 14. V té době vlastně byl někdo v mém životě, kdo na tyhle filmy koukal ve škole. A tak mi ukázal Charlieho Chaplina.

KEATON: Ah.

STONE: Byl to jeden z těch vztahů v mém životě, kdy ten vztah sám o sobě moc dobře nevyšel. Ale, bože, ty věci se kterými mě seznámil, byly v pop kultuře neocenitelné a tak nějak ovlivnily můj život. Takže za tohle mu jsem vděčná.

KEATON: Andrew Garfield řekl: "Pracování s Emmou bylo jako potápění se do napínavé, klikaté řeky (Stone se směje) a nikdy se nechytat břehů. Od začátku. Do konce. Spontánní. V tom okamžiku. Přítomné. Děsivé. Životně důležité. Jediný způsob, jak by hraní s někým mělo vypadat." Panebože. Co jsi cítila, když jsi slyšela tuhle vysněnou poznámku?

STONE: On je takový básník (smích). Ale takhle on píše pořád. Takže když jsem to slyšela, samozřejmě mi srdce poskočilo. A taky vím, že takovéhle věci píše na denním pořádku (smích).

KEATON: To není možný.

STONE: Ne, opravdu. Je hrozně poetický.

KEATON: Správný chlap. Ale je to nádherný.

STONE: Správný chlap. Je to skutečný Wordsworth (obě se smějí) (moje pozn: anglický básník z 18./19. století)

KEATON: Dobré pro tebe. Dobré pro něj.

STONE: Dobré pro něj. (smích)

KEATON: Takže, Emmo, koukni. Jak to vidím já, jsi nekonvenčně nádherná.

STONE: Ooh.

KEATON: A já považuji věci jako komplexnost a určitý druh zvláštnosti na osobnosti jako důležitou součástí krásy. Ale když přemýšlíš o kráse ty, jak bys jí definovala?

STONE: Mám to docela podobně. Aspoň podle knihy, kterou jsem viděla na vaší Pinterest nástěnce (smích).

KEATON: Ach můj bože.

STONE: Čím unikátnější, tím lepší. Když poznáte, že ten člověk je věrný tomu, jak chce vypadat a jaká je jeho tvář, a já myslím, že něco na tom přijetí sebe sama dokážu z lidí vycítit. Přitahuje mě to.

KEATON: A myslím, že to docela sedí s tímhle. Vím o tobě. Četla jsem o tobě na Wikipedii. Narodila ses ve Scottsdale v Arizoně.

STONE: Jo.

KEATON: A taky samozřejmě svoji matku hluboce miluješ. Tak jsem si pomyslela: "No tak to máme společné - západ a naše matky." I přesto si myslím, že tvůj příběh je velmi odlišný. Protože podle Wikipedie jsi žila v areálu golfového hřiště Camelback.

STONE: Tohle je důvod, proč Wikipedii nevěřím.

KEATON: Není to pravda?

STONE: Opravdu jsme žili v 16. jamce golfového hřiště Camelback. Ale jednou se na Wikipedii psalo, že moji rodiče ten areál vlastnili, což snad ani nemohlo být dál od pravdy. Ale když jste v Arizoně, bydlíte aspoň několik mílí od golfového hřiště, ne-li přímo v něm.

KEATON: Také jsem četla, že ses dva roky učila doma.

STONE: To je pravda.

KEATON: A v té době, tohle si poslechni, to mě rozsekalo, ses objevila v 16 hrách v divadle Valley Youth, včetně Alenka v říši divů a Princezna na hrášku (Stone se směje). Já na to jen: "Wow, tahle holka!" Teď mě poslouchej, fakt Emmo, no tak, jak sis proboha vypěstovala takovouhle vášeň? A vážně, jak sis udržela takhle silnou pracovní morálku již v tak brzkém věku, kdy ses učila doma někde uprostřed golfového hřiště? Hrála jsi v 16 hrách! To už je něco. Už tehdy, víš.

STONE: Rozhodně jsem věděla, že ráda vystupuju. To bylo určitě jasné. A zatímco jsem brala korespondenční kurzy doma, byla jsem naprosto posedlá a dodneška jsem taková, i když doufám, že v trochu vyzrálejší formě.

KEATON: Takže když se ti splnil sen a ty ses stala velkou filmovou hvězdou, cítila ses nějak zodpovědně vůči lidem, kteří ti k tomu pomohli, jako třeba tvoji fanoušci? Jaký máš s nimi vztah?

STONE: Necítím žádný rozdíl od nikoho. Jsem takový velký skalní fanoušek, což byste ze všech lidí měla vědět (smích). Vím, jaké to je, být fanoušek. Ale nemyslím si, že bych někdy zvažovala myšlenkou mít fanoušky. Vždycky jsem se tomu tak nějak vyhýbala, zaměřovala se víc na práci a samotné projekty, než na mě, což něco vypovídá. Takže jsem si to nikdy doopravdy nebrala osobně, jakože by to se mnou mělo mít něco společného. Možná to není moudré. Ale když v k vám někdo přijde a řekne něco skutečně dechberoucího o vaší práci, znamená to opravdu hodně.

KEATON: Tvůj příběh mě zachycuje. I to umístění (obě se smějí). Je to fakt skvělý. Opravdu perfektní. To teplo a sucho ve vzduchu.

STONE: Milujete poušť?

KEATON: Ugh, ano.

STONE: No vidíte, já s pouští zápasím. Jak jsem vyrostla v Arizoně, bojuju s tím suchem. Miluju teplo, ale nemám ráda sucho. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že miluju teplo. Protože předtím jsem si myslela, že teplo jde ruku v ruce se suchem. A teď vlhkost a teplo, ach bože, to miluju.

KEATON: Máš ráda léto na východním pobřeží?

STONE: Ach, miluju to, protože si připadám tak živá. Nepřipadáte si, že se zaživa pečete. Potíte se a vaše vlasy vypadají příšerně a prostě jste ... jako v New Orleans, je to sexy teplo. Zatímco v Arizoně je to teplo s vražedným úmyslem (Keaton se směje). Takový proč-by-se-tady-někdo-usidloval druh tepla. Ale není nic lepšího než západy slunce. A taky nikde není lepší klid než uprostřed pouště. Myslím, že bych tomu měla dát další šanci.

Source © Přeloženo emmastone-hq.blog.cz