Ok, ten rozhovor je trochu delší, ale úspěšně jsem se jím prokousala, radujme se! Myslím, že to je jeden z nejlepších rozhovorů, který jsem s Emmou zatím přeložila, takže určitě doporučuju, dozvíte se v něm hodně - například trochu o jejím životě v posledních měsících, celé té "rozchodové" aférce, o jejích problémech s úzkostí, jejích výstřednostech nebo proč nevzala roli v Ghostbusters. Líbí se mi, že to je rozhovor spíš o jejím životě, než o nějakých projektech, navíc je super, že to je psané takovou vypravěčskou formou, čte se to krásně (snad i ten překlad :D).
_________________________________________________________________________________________________
Emma Stone o filmu "Irrational Man," nahackování v Sony a proč si udržuje osobní život v soukromí
26letá herečka mluví o práci s Woodym Allenem, příběhu o papírové tašce se jménem Andrew Garfield a jejím dalším projektě: muzikálu s Ryanem Goslingem.
SCHOVANÁ V ROHU boxu v restauraci s mořskými plody nedaleko Pacific Coast Highway, Emma Stone pozorně poslouchá číšníka, který jí vyjmenovává speciality večera: mořského okouna, celé branzino, grilovaného humra, čerstvého mořského ježka, guláš s korýši, mušlemi a škeblemi, vylovených z oceánu, který můžeme vidět zpoza okna. Možná to je těmi svíčkami, ale Stoniny zelené oči vypadají ještě větší než normálně, když zrovna nadšeně přikyvuje a vybírá. Potom se číšník odebere k odchodu a tvář 26leté herečky roztaje. "Tak hrozně jsem se soustředila na svůj výraz, aby to vypadalo, že poslouchám, a přitom jsem totálně zapoměla poslouchat," přiznává. "Vůbec jsem ho neposlouchala!"
Zrovna jsme se seznámili, ale připadá mi, že se tohle Emmě Stone velmi podobá. To sebezastínění, potrhlost a smích. Stone je slavná osobnost, která je velmi dobrá v tom, že nevypadá jako slavná. Celá tahle přirozenost dovolila Americe si ji zamilovat. Vše to začalo její průlomovou rolí v Superbad (2007) a pokračuje to až k Birdmanovi z loňského roku, díky kterému byla nominovaná na Oscara.
Stone žije nedaleko odtud, v napůl zařízeném pronajatém domě, společně se svým mladším bratrem a Renem, tříletým zlatým retrívrem-irským setrem psem. Dřív v LA žila - před šesti lety ve West Hollywoodu - nedávno se sem vrátila z New Yorku. "Připadá mi to jiné, být zase u vody," říká. "Byl byste překvapený, jak se váš život může zvednout díky cvičení jógy a nicnedělání."
Pokud vám to přijde trochu lhostejné, Stone má za sebou velmi rušný rok. Loni v létě natáčela film Woodyho Allena - Irrational Man, v kinech bude v červenci - a pak šla rovnou zkoušet na Broadway, kde následující tři měsíce hrála Sally Bowles v muzikálu Cabaret. Potom přišla Academy Awards season, kterou si poprvé prošla jako jedna z nominovaných. Následoval Saturday Night Live speciál ke 40. výročí, ve kterém si splnila svůj dětský sen, když si zahrála Roseanne Roseannadannu, postavu, kterou původně ztvárnila jedna z jejích hrdinek, Gilda Radner ("Nebylo to super," říká Stone o svém výkonu, "ale byla to legrace."). Když její působení v Cabaretu v půlce února skončilo, Stone zamířila do Kalifornie, kde přetáčela pár scén k filmu Aloha, filmu Camerona Crowea, který vyšel v květnu a ve kterém hraje Air Force pilotku (Crowe jí říká "duše filmu") Teď má konečně pár měsíců volno, které využívá k relaxování a pokládání si drobných otázek, jako co dělat se zbytkem své kariéry. "Dnešek jsem vlastně celý protelefonovala, pokoušela jsem si to dát všechno dohromady," říká. "Když sedím ve svém domě příliš dlouho, začnu hodně přemýšlet - ale mě se fakt líbí sedět ve svém domě."
Stone objednává tucet ústřic a sklenku Sancerre (víno) a varuje, že její rozhovory můžou být někdy ošidné. Neustále si klade otázky a uvažuje, jak to bude vypadat vytisknuté na papíře, s obavami, že si to za dvě hodiny může rozmyslet. "To je můj problém - jsem 20 kroků vpřed," říká. Na druhou stranu může její averze k neupřímnosti a vynalézavosti vést k některým úsměvným momentům - jako tehdy, kdy na večírku k zahájení prodeje nové řasenky odpověděla na otázku o beauty radu historku, jak nedávno viděla katakomby v Paříži a uchvátila jí myšlenka, že jednou z nás budou kosti. "Každý u stolu, všechny ty 25leté ženy, které pracují na beauty stránkách, vyděšeně otevřely ústa," vzpomíná Stone se smíchem. "Ale je to pravda! Všichni jednou umřeme a už nebudeme mít žádné tváře. Takže si svým obličejem dělejte, co chcete, stejně z něj brzy bude lebka."
Číšník se vrací s ústřicemi a jak je pokládá na stůl, trochu znervózní (nic neobvyklého v přítomnosti Stone). "Omlouvám se," říká a pokyvuje na zářící červené světlo na stole. "Ten magnetofon mě vyvedl z míry." Stone vzhlédne a usměje se. "Já vím!" říká. "Mám to stejně!"
JAKO DÍVKA VE SCOTTSDALE v Arizoně, byla Emily Jean Stone mistryní v hláskování, kterou trápilo vracející se akné a která žila v 16. jamce na golfovém hřišti ("Wikipedia tvrdí, že moji rodiče hřiště vlastnili, což není pravda.") Měla problémy s úzkostí a trpěla záchvaty paniky. "Bylo to fakt špatný," říká. "Když jsem měla poprvé panický záchvat, seděla jsem v domě kamarádky a myslela si, že ten dům shoří. Zavolala jsem svojí mamce, která mě odvezla domů a následující tři roky to prostě nechtělo přestat. Během polední pauzy jsem chodila na ošetřovnu, kde jsem si tiskla ruce. Ptala jsem se mamky, ať mi přesně popíše, jak ten den bude probíhat a o třicet sekund později se jí na to zeptala znovu. Prostě jsem se potřebovala ujistit, že nikdo nezemře a nic se nezmění."
Její rodiče jí vzali k terapeutovi, ale co jí doopravdy pomohlo bylo, když začala hrát v místním mládežnickém divadle. Věc, která by vyvolala úzkost ve většině lidí - vystupování na jevišti před stovkou cizích lidí - jí pomohla úzkost zmírnit. "Na herectví je něco bezprostředního," říká Stone. "Nemůžete si dovolit myslet na milion dalších věcí. Musíte myslet na úkol. Hraní mě donutilo být něco jako zenový mistr: Co se to právě teď v tomto momentě děje?"
Když jí bylo 14, Stone - počítačový maniak, který vlastnil HTML stránky - vytvořila prezentaci na PowerPointu, ve které se pokusila přesvědčit rodiče, aby ji nechali odstěhovat se do Hollywoodu. Vyšlo to. V Los Angeles dostala se svojí mámou byt a práci v pekařství se psíma pamlskama a ještě předtím stačila odmaturovat a zahrát si hlas psa v jednom sitcomu na Disney Channelu. Během roku se mihla v Malcolm in the Middle a HBO seriálu Lucky Louie - a potom přišel rok 2006 - což byl její maturitní ročník - a ona natočila film Superbad.
Od té doby můžeme Stoninu kariéru rozdělit do tří ér. Jako první byly její vedlejší role, kde hrála zábavné, cool holky (The House Bunny, Zombieland). Následovaly léta v hlavních rolí, v teenagerské komedii (Easy A) a dramatu (The Help). Nejnověji tu máme komiksové období, když hrála Gwen Stacy v The Amazing Spider-Manech a problémovou dceru Michaela Keatona v Birdmanovi (Stone jej stihla natočit během pauzy v natáčení The Amazing Spider-Man 2). Když jí nominovali na Oscara vedle takových hvězd jako Meryl Streep nebo Laura Dern, tvrdí, že se ani nenamáhala napsat nějaký projev ("Zbláznily jste se? Hráblo vám? Patricia Arquette to měla přece jasný!"). Ale odvezla si domů figurku Lego Oscara (kterou poskytli tvůrci The Lego Movie), která si až donedávna užívala čestné místo na nočním stolku, než jí Stone odložila do šuplíku.
Byl to první Spider-Man, díky kterému Stone potkala svého dlouholetého přítele, herce Andrewa Garfielda, ze kterého se, pokud se všem těm drbům dalo věřit, stal její ex-přítel. Jejich vztah je momentálně předmětem mnoha spekulací, zvlášť od včera, kdy Stone načapali paparazzi, když opouštěla kancelář své stylistky s papírovou taškou se jménem Andrew Garfield (viz. fotky). Vracela věci svého ex po rozchodu? Udělala laskavost muži, který je stále jejím přítelem? Nebo si se všemi jen pohrávala?
"No vidíte, já nikdy nemluvím o těchto věcech, přesně z tohohle důvodu - protože je to celé nepodložené a spekulativní," říká Stone. "Jednou, když začnete odpovídat - jste jako: 'Ne, to není pravda' - a oni hned: 'No, když jí dostatečně budeme tlačit, dostaneme odpověď, takže uvidíme, co dalšího si ještě můžeme vymyslet.' Celému tomu zájmu úplně rozumím," dodává, "protože ho mám taky. Ale tohle je pro mě něco tak speciálního, že mi nepřipadá správné o tom mluvit, takže o tom nemluvím."
Po tomhle uznává, že mohla jednoduše tašku otočit a schovat jeho jméno. "Jo," říká Stone s náznakem úsměvu. "Když jsem si šla pro tu tašku, říkala jsem si, že by bylo legrační, kdyby tam byli nějací paparazzi. Probudila se ve mně rebelie, která přišla po všech těch příbězích a lidech, kteří mi týdny psali o něčem, co z většiny části nebyla pravda. Ale i kdyby to bylo nepravdivé, raději bych to tak nechala."
Stonina intenzivní ochrana jejího soukromí utrpěla další ránu s nedávným neslavným nahackováním Sony Pictures. S tímhle studiem natočila devět filmů, takže se její jméno přirozeně objevilo v několika uniklých e-mailech. Přesto měla hlavně strach o své kolegy ze studia, kterým byla ukradena jejich čísla sociálního zabezpečení - do doby, kdy byl před několika týdny zveřejněna její emailová adresa a telefonní číslo na WikiLeaks. "Potom jsem udělala tu nejhorší možnou věc, příliš rychle jsem reagovala," říká. "Dostávala jsem e-maily a zprávy od neznámých lidí - 'Ahoj, jsem Joe z Británie a mám rád tvoje filmy' - Tolik mě to pohltilo, že jsem šla do svého in-boxu a smazala všechny emaily. Během půl minuty jsem klikla na 'Vybrat vše' a 'Smazat' a tisíce e-mailů, jakože šest let e-mailů, jsou teď navždy pryč. Hrozně mě vyděsilo, že by si je někdo mohl číst."
Fakt, že samotný její účet nebyl nahackován - takže ho technicky nikdo nemohl vidět - byl malou útěchou. "Bylo to příšerný. Asi hodinu jsem brečela. Většina e-mailů, nad kterýma jsem truchlila, byly s osobami, se kterými můžu pořád mluvit a dostat je zpátky. Ale jsou tu jiní lidé, kteří už jsou pryč. To je na houby." Zajímalo by mě, kolik nechtěných e-mailů asi musela obdržet, když takhle dramaticky reagovala. Stovky? Tisíce?
Stonina intenzivní ochrana jejího soukromí utrpěla další ránu s nedávným neslavným nahackováním Sony Pictures. S tímhle studiem natočila devět filmů, takže se její jméno přirozeně objevilo v několika uniklých e-mailech. Přesto měla hlavně strach o své kolegy ze studia, kterým byla ukradena jejich čísla sociálního zabezpečení - do doby, kdy byl před několika týdny zveřejněna její emailová adresa a telefonní číslo na WikiLeaks. "Potom jsem udělala tu nejhorší možnou věc, příliš rychle jsem reagovala," říká. "Dostávala jsem e-maily a zprávy od neznámých lidí - 'Ahoj, jsem Joe z Británie a mám rád tvoje filmy' - Tolik mě to pohltilo, že jsem šla do svého in-boxu a smazala všechny emaily. Během půl minuty jsem klikla na 'Vybrat vše' a 'Smazat' a tisíce e-mailů, jakože šest let e-mailů, jsou teď navždy pryč. Hrozně mě vyděsilo, že by si je někdo mohl číst."
Fakt, že samotný její účet nebyl nahackován - takže ho technicky nikdo nemohl vidět - byl malou útěchou. "Bylo to příšerný. Asi hodinu jsem brečela. Většina e-mailů, nad kterýma jsem truchlila, byly s osobami, se kterými můžu pořád mluvit a dostat je zpátky. Ale jsou tu jiní lidé, kteří už jsou pryč. To je na houby." Zajímalo by mě, kolik nechtěných e-mailů asi musela obdržet, když takhle dramaticky reagovala. Stovky? Tisíce?
"Ne, ne," říká Stone a náhle se rozpačitě usměje. "Asi to bylo pět e-mailů a pět zpráv. Pak jsem tam prostě šla."
TEĎ UŽ JSOU TALÍŘE čisté; zlaté světlo prosakující skrz žaluzie ztemnělo. Stone si objednává černou kávu a jednu kostku cukru si vkládá do úst. "Jedí cukrové kostky jen děti? Teď si připadám divně. Dejte si taky jednu," Dvakrát mrkne. "Moje oči škubají, když mám v sobě hodně kofeinu."I když je zábavná, talentovaná, oceňovaná herečka jejíž tvář, jak mi Woody Allen řekl: "stojí za vstupné," Stone má své výstřednosti. Kupuje si ingredience a vyrábí si vlastní skin-care produkty. ("Během Cabaretu jsem se dostala do bodu, kdy jsem kvůli svému neustále se ztrácejícímu hlasu, byla na steroidech a člověk na steroidech nemůže spát, takže jsem ve 3 ráno byla vzhůru a asi si musela číst někaké články o tom, jak si vyrobit vlastní tělové mléko, protože o tři dny později mi přišly krabice z Amazonu. Objednala jsem si toho hrozně moc.") Potají si čte cizí blogy, obvykle to jsou blogy matek nebo o pečení. ("Někdy, když se ti lidi zdají opravdu cool, je tajně sleduju třeba rok a pak jim napíšu e-mail." Jednou si domluvila setkání s blogerkou přes pečení, jménem Joy; Stone šla k ní domů a společně upekly jablečno-moštové donuty.) Neberou jí zvířata oblečená v šatech, lidé, kteří napíší osm zpráv místo jedné ("Tak si to nejdřív rozmyslete!"), klasická jména úmyslně napsaná špatně. "Jako když třeba Emily napíšou jako E-M-A-L-I-E," říká znechuceně. "To mě dohání k šílenství."
Díky tomu všemu se perfektní hodí do filmu Woodyho Allena. Stone byla Allenovou fanynkou už od doby, kdy poprvé viděla Annie Hall a to jí bylo 14. Měla ve zvyku chodit do Café Carlyle na Manhattanu, kde ho sledovala hrát na klarinet; dokonce měla i psa pojmenovaného Alvy, po Allenově postavě v Annie Hall, Alvym Singer. Poprvé se s režisérem setkala, když jí požádal o schůzku k jeho loňskému filmu, Magic in the Moonlight. Allen říkal, že jí viděl v "jednom z těch filmů pro mladé," zatímco cvičil na běžeckém pásu a pomyslel si přitom: "O bože, ta holka je neskutečná." Schůzka trvala 4 minuty. "Nepamatuju si ani, že bych si sundala kabát," říká Stone. Když se objevila na place, tvrdí, že byla "naprosto přesvědčená, že jí vyhodí.
"Je to děsivé," dodává. "On nedělá žádné čtení u stolu ani jakékoliv jiné zkoušky. Vy se ani nemůžete zeptat na svoji postavu, protože vám na to odpoví něco ve smyslu: 'Víš, že tohle je film, že ano?' " Allen sám říká: "Nikdy se s herci nebavím na žádném z mých filmů o ničem, pokud se tomu můžu vyhnout."
Irrational Man, jejich druhý společný film, je příběh o tom, jak Joaquin Phoenix říká na začátku filmu, "o morálce, volbě, estetice života, náhodnosti a vraždě." Stone hraje Jill, nadšenou vysokoškolačku, která se pustí do nešťastné a potenciálně nebezpečné aférky s profesorem filozofie (Phoenix), který má problémy s alkoholem. Když Allen poprvé začal psát film, na Stone ani nepomyslel. "Ale když jsem byl na 10. stránce, řekl jsem si: Pro Krista, kdo jiný by tu roli zahrál líp? Nádherná mladá vysokoškolačka s filozofickým intelektem? Emma by to klidně mohla zahrát přes telefon a byla by skvělá."
Díky tomu všemu se perfektní hodí do filmu Woodyho Allena. Stone byla Allenovou fanynkou už od doby, kdy poprvé viděla Annie Hall a to jí bylo 14. Měla ve zvyku chodit do Café Carlyle na Manhattanu, kde ho sledovala hrát na klarinet; dokonce měla i psa pojmenovaného Alvy, po Allenově postavě v Annie Hall, Alvym Singer. Poprvé se s režisérem setkala, když jí požádal o schůzku k jeho loňskému filmu, Magic in the Moonlight. Allen říkal, že jí viděl v "jednom z těch filmů pro mladé," zatímco cvičil na běžeckém pásu a pomyslel si přitom: "O bože, ta holka je neskutečná." Schůzka trvala 4 minuty. "Nepamatuju si ani, že bych si sundala kabát," říká Stone. Když se objevila na place, tvrdí, že byla "naprosto přesvědčená, že jí vyhodí.
"Je to děsivé," dodává. "On nedělá žádné čtení u stolu ani jakékoliv jiné zkoušky. Vy se ani nemůžete zeptat na svoji postavu, protože vám na to odpoví něco ve smyslu: 'Víš, že tohle je film, že ano?' " Allen sám říká: "Nikdy se s herci nebavím na žádném z mých filmů o ničem, pokud se tomu můžu vyhnout."
Irrational Man, jejich druhý společný film, je příběh o tom, jak Joaquin Phoenix říká na začátku filmu, "o morálce, volbě, estetice života, náhodnosti a vraždě." Stone hraje Jill, nadšenou vysokoškolačku, která se pustí do nešťastné a potenciálně nebezpečné aférky s profesorem filozofie (Phoenix), který má problémy s alkoholem. Když Allen poprvé začal psát film, na Stone ani nepomyslel. "Ale když jsem byl na 10. stránce, řekl jsem si: Pro Krista, kdo jiný by tu roli zahrál líp? Nádherná mladá vysokoškolačka s filozofickým intelektem? Emma by to klidně mohla zahrát přes telefon a byla by skvělá."
V tuto chvíli je pro Stone už jen volbou výběru toho, co chce opravdu dělat. "Stala se ta šílená věc - když se dostanete do bodu, kdy začnete dělat věci ne proto, že máte štěstí a dostali jste práci, ale že si nakonec můžete vybírat," říká. Pořád jí to nejvíc táhne ke komedii, která je pro ní uvolňující a obohacující. "Ale nedávno jsem si začala užívat mít nejrůznější zkušenosti, do kterých bych se normálně nepustila - jako třeba Sally na jevišti a s její duševní poruchou, kterou si prochází. Hrát tohle před publikem bylo neuvěřitelně osvobozující. Zajímají mě věci, které jsou opravdu děsivé a nakonec ambiciozní. Jako třeba Birdman, samozřejmě. A pak přišla ta hra a já na to: 'Tohle může být totálně špatný úplně každý den.' A něco na tom mi přijde životně důležité. Není blbost tohle říkat?"
Navzdory velkému zájmu studia, nedávno odmítla roli v ženském rebootu Ghostbusters. "Scénář byl hrozně vtipný," říká. "Nepřipadalo mi ale, že je pro mě správný čas. Série je velký závazek - je to jako celek. Myslím, že potřebuju minutu klidu, než se potopím zpátky do vody." Je nadšená z myšlenky hrát někoho šíleného a nebezpečného, někoho v kom by se mohla opravdu ztratit - dokonce možná i padoucha. "To by bylo úžasné," říká. "To bych ráda."
"Ona zvládne cokoliv jí předhodíte," říká o ní Will Gluck, který s ní režíroval filmy Easy A a Friends With Benefits. "Je skvělá ve všem," souhlasí Allen. "Vidím v ní spoustu těch nejlepších rysů z Diane Keaton - Keaton je někdo, kdo klidně mohl hrát v Kmotrovi a filmech s Meryl Streep a zároveň dělat komedii, zpívat a tančit. Myslím, že Emma má potenciál být jednou z největších ženských hvězd."
Příští týden letí Stone do Cannes na premiéru filmu Irrational Man, pak na pár dní do Londýna se svojí matkou. Poté se vrací do Los Angeles, kde začne pracovat na La La Land, moderním muzikálu o ctižádostivé herečce a jazzovém pianistovi, který režíruje Damien Chazelle (Whiplash) a ve kterém Emma hraje se svým častým partnerem na plátně, Ryanem Goslingem (Gangster Squad; Crazy, Stupid, Love). Stone v tom bude zpívat a tancovat; už teď zkouší taneční čísla. Ale také se snaží držet se rady svého dobrého přítele Billa Murrayho, který jí poradil, aby si některé věci - jako zpívání - nechala pro sebe.
"Řekl mi, abych si některé věci, které miluju, nechala pro sebe," říká Stone. "Cílem je mít několik věcí, u kterých nemáte potřebu sdílet je se světem. Mít věci, které jsou jen vaše." Usmívá se. "Samozřejmě, že teď dělám muzikál. Pracuju na tom."
Příští týden letí Stone do Cannes na premiéru filmu Irrational Man, pak na pár dní do Londýna se svojí matkou. Poté se vrací do Los Angeles, kde začne pracovat na La La Land, moderním muzikálu o ctižádostivé herečce a jazzovém pianistovi, který režíruje Damien Chazelle (Whiplash) a ve kterém Emma hraje se svým častým partnerem na plátně, Ryanem Goslingem (Gangster Squad; Crazy, Stupid, Love). Stone v tom bude zpívat a tancovat; už teď zkouší taneční čísla. Ale také se snaží držet se rady svého dobrého přítele Billa Murrayho, který jí poradil, aby si některé věci - jako zpívání - nechala pro sebe.
"Řekl mi, abych si některé věci, které miluju, nechala pro sebe," říká Stone. "Cílem je mít několik věcí, u kterých nemáte potřebu sdílet je se světem. Mít věci, které jsou jen vaše." Usmívá se. "Samozřejmě, že teď dělám muzikál. Pracuju na tom."
Source © Přeloženo emmastone-hq.blog.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat