Novinek teď zase moc není, což jsem očekávala, a ani mi to nijak nevadí, jelikož teď před Vánoci nemám moc čas. Dnes tu ale přece jen mám lahůdku. A tou je přeložený rozhovor pro italský magazín Grazia (na scany se můžete podívat v předchozím článku nebo rovnou v galerii). A jelikož italsky umím asi tak tři věty, Angie se mi dobrovolně (!! :D) nabídla, že interview přeloží a tak ho tu pro vás už dnes mám. A rozhodně stojí za přečtení, Emma tu mluví o osobním životě, o životě celebrity nebo o filmu Irrational Man a já tímto Angie hrozně moc děkuju, ten překlad je parádní, úžasně se to čte a prostě...dě-ku-ju!
V POSLEDNÍM FILMU WOODYHO ALLENA JE DÍVKA, KTERÁ SE ZAMILUJE DO SVÉHO PROFESORA. DALEKO OD PLACU JE PŘESTO EMMA STONE SINGLE. "UVĚDOMILA JSEM SI, ŽE SE NESMÍŠ NECHAT OKLAMAT POCITEM, ŽE ZMĚNÍŠ SVÉHO MUŽE," ŘÍKÁ. A UŽ PŘEMÝŠLÍ O TOM, ŽE BY CHTĚLA NĚKOHO DALŠÍHO POZNAT TAK, ŽE ZTRATÍ BOTU NA ČERVENÉM KOBERCI od Claudie Catalli
Na internetu se teď nemluví o ničem jiném, než o ní. Zaprvé proto, že je Emma Stone jednou z nejžádanějších mladých hereček. Zadruhé proto, že má za kamarádku kolegyni Jennifer Lawrence, nejlépe placenou hvězdu Hollywoodu a anglickou hvězdu popu Adele, a záběrů z jejich společných večerů strávených různě po New Yorku, je všude plno. Zatřetí proto, že je opuštěna - již podruhé - svým snoubencem Andrewem Garfieldem, hercem, který je pro všechny superhrdinou Spider-Manem. A tato 27letá dívka snažící se poskládat dohromady svůj život, vždy získává sympatie. Senzace, která vychází víceméně z osobnosti: Emma na tebe zírá těma vykulenýma očima - to, že jsou velké, bylo zřejmé již z filmu, ale naživo se zdají ještě větší - a s výrazem hodným hvězdy.
Jsme v luxusním pokoji jednoho francouzského hotelu, ukázala se v ležérním oblečení, s rozpuštěnými vlasy, trochou make-upu a s pletí barvou měsíce. Pozdraví mě profesionálně: máme pouze půl hodiny, aby roztály ledy. Není to moc, a chtěla bych hned začít s možná nepříjemným tématem: láska. Vidím však její odstup, a tak se ji chci pokusit obměkčit tím, že začnu mluvit o filmu Irrational Man od Woodyho Allena, v kinech od 16. prosince (v Itálii jde do kin asi až teď, pozn. překladatele:D), ve kterém hraje studentku Jill, která se zamiluje do Abeho, svého profesora filozofie (úžasný - dokonce i s pupkem - Joaquin Phoenix).
Přitahoval vás někdy nějaký váš profesor? Nebo třeba intelektuál?
Ne, není to zrovna můj typ. Může to být tím, že na rozdíl od Jill jsem nikdy nechodila na vysokou školu.
Jaká je Jill?
Mohla by být přirovnána ke zdravotní sestře, která potká muže v depresi a rozhodne se ho zachránit. Ona je však ženou, která egoisticky chce absorbovat energii toho druhého, přestože je negativní. Fascinuje jí to.
Takže je to dívka, které se líbí trpící muž.
Víte toho tolik, kolik já. Připadají si lepší, hledají jeden v druhém adrenalin a energii, i tu toxickou. Nechtějí být buržoázními lidmi, kteří řídí svůj život podle druhých, právě naopak. Nechtějí zachránit, upřednostňují propast. Jsou k ní přímo přitahováni.
Jakými emocionálními procesy jste si musela projít při hraní takovéhle dívky?
Musela jsem sama sobě položit mnoho otázek. Jakou část sebe samotné chci vložit do tohoto příběhu? Který aspekt mé osobnosti vyplouvají na povrch, když jsem zoufalá? Zkoumat tu temnou stránku je jednou z těch nejuspokojivějších výzev v mé práci. Čím častěji interpretujete dívku, která je odlišnější, než vy, tím dál jsi od porozumění, prohloubení. Můžu teď trochu zkritizovat vás novináře?
Prosím.
Vždycky žádáte muže, aby mluvili o svých temných stránkách. Ženy nikdy. A to není správné.
Tak to není. Raději mi řekněte něco o sobě, jak čelíte temné stránce lásky.
Osobní otázky zrovna dvakrát nemiluji, přijdou mi nudné. Řeknu jen tolik, že doufám v to, že jsem více dozrála.
A to znamená?
Teď už vím, že nemůžu nikoho spasit a hlavně jsem se naučila, že pokud vám muž řekne, že je nestabilní, musíte mu věřit. Tečka. Není to žádná výmluva. A běda, pokud se ho chcete pokusit změnit, nebo hůř, nevěřit mu.
Souhlasím, jsou muži, kteří jsou schopní se vrhnout do propasti, ale naštěstí existují i jiné druhy lidských bytostí, nemyslíte?
Jistě, jsou tu i tací, kteří chtějí zachránit vás, je jich hrozně moc: to je heroický komplex, komplex macha, který je přesvědčen, že on je tím jedním a jediným, který vám může změnit život.
Jaké bylo se naoko zamilovat do tak nekonvenčního herce jakým je Joaquin Phoenix?
Byla jsem hrozně nervózní, než jsem ho poznala. Z nikoho jiného jsem niky neměla takové obavy.
Proč?
Znáte dobře jeho filmy? Když jsem ho viděla ve filmu The Master, říkala jsem si: "On neříká repliky, zachází dál". V porovnání s ostatními jsem ho vždy považovala za někoho o úroveň výš: Na placu jsem nevěděla, jak se chovat. Sledovat ho při práci pro mě byla cenná filmová lekce.
AKCEPTUJI VÝZVY POUZE, KDYŽ PRACUJI. ALLEN TO VÍ A MUSELA JSEM DĚLAT ÚPLNĚ VŠECHNO. DOKONCE PŘEKONAT SVŮJ STRACH Z KONÍ.
Jaký je jako osoba?
Neskutečně laskavý, štědrý, zábavný, upřímný. Výjimečný. A samozřejmě nikdy nepředstírá.
Jak se vám nakonec podařilo zbavit se obav?
Hodně jsem pracovala. Jako obvykle, rozhodla jsem se tomu postavit. Šla jsem na plac a byla rozhodnutá dát do toho maximum. Nakonec se ukázalo, že fakt, že jsem měla obavy, byl perfektní pro dynamiku našich postav: byl to pořád můj učitel.
Jste úzkostlivá povaha?
Ano. Maximální neklid jsem pociťovala během večera předávání Oscarů 2014. Byla jsem tam, v první řadě, nominována na nejlepší herečku ve vedlejší roli za film Birdman, se svojí matkou (vítězkou se stala Patricia Arquette za Boyhood, pozn. autorky). Bylo to elektrizující. Je to skutečná radost, nejen pro mě, ale pro všechny, včetně našich sousedů doma.
Zvláštní, od někoho, kdo pracuje v zábavním průmyslu od mladého věku, se očekává, že bude, jak to říct, připravena na určité emoce.
Je to řemeslo, na které si nikdy nezvykneš: až teď jsem si začala uvědomovat, že je to všechno skutečné, dokonce i červený koberec na festivalu v Cannes. Kdyby mi někdo řekl, že existuje červený koberec se schody, nevěřila bych mu. Příště bych ale chtěla ztratit nějakou pěknou botičku, jako Popelka. Uvidíme, co se stane.
Máte teď ve svém životě rovnováhu?
Mám zrovna velmi pozitivní a vzrušující období. Dokud trvá, chci si ho užívat. Dostala jsem se do bodu, kdy si konečně můžu vybírat to, co chci.
Co ve svém životě považujete za důležité?
Přátele, rodinu, mít nějaký příjemný dům a upřímné vztahy. Najít rovnováhu je všechno, čím je silnější, tím více jí rozumíte. Jak ji získat? Je třeba se naučit říkat ne, není to vždy lehké, ale občas musíte pro své vlastní dobro.
Přemýšlíte někdy o mateřství?
A jak. Nemůžu říct, že by se mi představa toho, stát se matkou, nelíbila. Momentálně je to dlouhodobý projekt. A vím, že v okamžiku, kdy máte děti, se všechno změní, i role: to proto, že teď je období objevování a trávení ještě nějakého času s přáteli. Chci si užívat večery a chvíle odpočinku.
Proto pendlujete mezi New Yorkem a Los Angeles?
Jistě, zbožňuji jít večer ven, obcházet podniky. V angličtině se tomuhle říká "clubbing". Tak, zbožňuji clubbing. Co je špatného na tom se bavit?
Jak žije celebrita?
Žiju a tečka. Den za dnem, stejně jako všichni. Fotí si mě unavenou a s kruhy pod očima? Trpělivost. Můj reálný život je obklopený lidmi, které miluji. Mám přátele, na kterých mi velmi záleží, a doufám, že toto se nikdy nezmění.
Čeho se bojíte?
Děsí mě adrenalinové zážitky jako třeba bungee jumping, nechat se shodit z mostu přivázaná ke gumě. Preferuji radosti před strachem. Výzvy mě zajímají pouze, když pracuji.
Být režírována režisérem jakým je Woody Allen byla výzva?
Před Kouzlem měsíčního svitu (film z r. 2014, pozn. autorky) mi bylo řečeno, že Allen je režisér, který s herci nemluví a nezdržuje se nějakým vysvětlováním scény. Ve skutečnosti to tak není. Možná ho nudí zacházet do přílišných detailů, ale je velmi otevřený a dobře se s ním spolupracuje. Je vtipný. Jednou mi řekl: "Nemáš náhodou strach z koní, že ne?" Odpověděla jsem, že ano a Woody: "Fajn, tak šup nahoru". Byla to povedená scéna: byla jsem připnutá na koni, ztuhlá strachem, zatímco se na mě zespoda díval a hrozně se smál. Nikdy jsem nikoho neviděla smát se s takovou chutí.
I v tomto novém filmu po vás chtěl poprat se s něčím, co jste neuměla?
Ano. Hrát na klavír. Co potom, podívejte se na moje ruce: jsou příliš malé, byly by lepší klávesy. Ale on se na mě podíval a nařídil: "No co je, Emmo? Hraj."
Připadá vám, že máte s Allenem něco společného?
Jsme oba úzkostliví. Já jsem línější, on je více disciplinovaný. A taky bych řekla, že máme stejný druh humoru.
Těší vás, že jste nahradila Scarlett Johansson v roli jeho múzy?
Neberu samu sebe jako "múzu" jen proto, že jsem s Allenem natočila dva filmy. Myslím, že to byla v obou případech velká zkušenost, to ano, ale když se zeptáte Woodyho, pochybuji, že mě takhle definuje.
Kdybyste dnes nebyla herečkou, co byste dělala?
Líbilo by se mi psát. Je potřeba mít víc koníčků. Mohla bych se naučit hrát na klavír a poprat se s bungee jumpingem. Co na to říkáte?
Z italštiny přeloženo k-stewart-fan.blog.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat