Posledních několik dní je to s novinkami docela bída, v podstatě nejsou žádné zprávy. Takže mezitím, než se něco zase objeví (snad to nebude trvat příliš dlouho), tu mám opět po několika měsících další várku citátů, v pořadí už čtvrtou. Není jich tolik, ale určitě stojí za přečtení, jsou úžasné.
Ještě předtím, než se začtete, MÁM DOTAZ: v rozepsaných jsem ještě mimo to našla skoro přeložený rozhovor pro Vogue z roku 2014 a protože je dva roky starý, zajímalo by mě, jestli byste si ho aspoň někdo i tak rád přečetl. Jestli ho má cenu dokončit (jsem cca za půlkou a je skvělý, jen tak na okraj :D).
• V žádném případě není mým záměrem být špatným příkladem. V poslední době mě to docela trápilo. A teď se za to stydím. Na internetu na sebe lidé hází špínu. Buť jsme moc hubení, nebo moc tlustí, nebo moc vysocí, nebo malí. Jenom tak potvrzují pocit, který o sobě mám. Snažím se přijít na to, jak moje tělo funguje. Trápí mě to, protože mi hodně záleží na mladých slečnách. Stydíme se za sebe a zostuzujeme ostatní a to je na nic.
• Znáte to, když si pomyslíte: "Tohle nemůžu udělat, kvůli tomuhle nebo tomuhle." Ve skutečnosti dokážete cokoliv, jako třeba já bych teď mohla z fleku udělat z tohohle pokoje mrdník, mohla bych, ale neudělám to, protože mě zastavuje logika, ale v podstatě můžete dělat cokoliv se vám zamane. Kdykoliv se můžete vydat na novou cestu, tak to nevzdávejte!
• Existuje jeden citát od Ryana Goslinga, který si často hrozně ráda vypůjčuju - viděla jsem jeho rozhovor v Cannes - a kde říká, že vybírání rolí je jako poslouchání písniček v rádiu: Může po sobě hrát několik opravdu skvělých songů, ale potom přijde jeden, který tě prostě nutí tancovat.
• Uvědomuju si, že mám spoustu úžasných příležitostí, ale opravdu nechápu, jak někdo může hrát člověka, který si prochází skutečnými lidskými zkušenostmi, aniž by byl schopen vyjít ven na ulici. Pokud nedokážete žít normální život, jak pak máte zahrát skutečnou živou osobu? Vždycky mě mate, když herci bez přestávky neustále a dokola pracují. Pokud žiješ život na filmovém place, jak se pak do háje dokážeš ztotožnit s reálnými lidmi? Vždyť neznáš, jaké to je, když tě celý den lidé rozčilují, to prostě není život - to jsou hloupé filmy. Já si vždycky budu chtít udělat pauzu, nikdy bych se nesmířila, že bych tuhle možnost měla ztratit.
• (Z doby, kdy kvůli Spider-Manovi byla blondýnka) Kvůli Gwen mám teď blonďaté vlasy. Moje přírodní barva je právě blond, takže je to docela fajn. Při pohledu do zrcadla si říkám: "Panebože, jsem to zase já, to byla ale doba!"
• (Jako dítě) V jedné místní hře jsem hrála nevlastní sestru Popelky. Měla jsem šílené červené vlasy ve tvaru kužele a hodně modrého očního stínu. V té době jsem nosila rovnátka, takže kdykoliv jsem se usmála, moje červená rtěnka byla všude po zubech, takže to bylo fakt atraktivní. Po Popelce jsem hrála ve hře "Noises Off," a když to skončilo, pomyslela jsem si: "Já chci fakt hrát ve filmech." Tak jsem se zeptala rodičů a ti nakonec svolili.
• (O Crazy Stupid Love) Tak zaprvé - víte, jak vzácné je si teď číst původní scénáře - příběhy, které nejsou prequely, sequely nebo threequely? Tenhle film má v sobě všechny možné druhy vztahů a na každý se přihlíží ze svého vlastního úhlu. Jak neobvyklé je vidět příběh, ve kterém žena podvede svého manžela a i přesto si divák přeje, aby se dali zase dohromady?
• (o dabování Eep ve filmu Croodsovi) Jsem jeskynní holka, jo! Takže jsem musela hodně bláznit, což bylo super. Nerada se k tomuhle přimotávám, ale když jste animovaná postava, můžete hrát šílence jakkoliv chcete.
• Došlo mi, že mě to táhle k lidem - ať už romanticky nebo ne - kteří mě mají co naučit...Je v tom nějaký smysl, když se člověk mění.
• Nevím, jestli by mě móda zajímala, kdybych nechodila na události (typu MET Gala), kde se prostě vyfiknete. Ale baví mě to. Módní návrháři vám půjčí jejich šaty zadarmo, které si obléknete na jeden večer a pak je vrátíte. Je to kreativní a zábavné.
• Už jako malá holka vždycky, když jsem šla do kina, odcházela jsem odtamtud přesvědčená, že jsem byla jednou z postav. Chodívala jsem pak do koupelny a podívala se na svůj odraz v zrcadle a byla nefalšovaně překvapená a zklamaná, že nejsem jednou z těch postav. I dnes si nemůžu pomoc a při sledování filmu hýbu obličejem - reaguju na podněty - protože se doopravdy sžívám s postavou. Vím, že je to divné, ale díky tomu je vidět, proč tak miluju filmy: dovolí vám to žít život někoho jiného, mít jiné zážitky a prostě na dvě hodiny zmizet. Podle mě je to úžasné.
• (o Marion Cotillard) Ve filmu Edith Piaf (2007) je fenomenální. Ani nemůžu spočítat, kolikrát jsem si pustila její scény z filmu ve svém pokoji.
• Nikdy se neudělám žádný bucket list, protože mám strach, že až zemřu, lidé ho najdou a pomyslí si něco ve smyslu: "Ou, tak tohle už nestihla udělat."
Žádné komentáře:
Okomentovat