W MAGAZINE INTERVIEW

Teda tleskám si, konečně se mi podařilo najít si čas na dopřeložení tohohle rozhovoru pro magazín W, který se objevil na začátku ledna. Navíc tenhle týden je s novinkami takový klidnější, takže ho tu konečně mohu i zveřejnit. A je skvělý, tentokrát je psaný formou otázka-odpověď, což je příjemná změna, protože mám pocit, že jsem takový nepřekládala už strašně dlouho, narozdíl od těch vyprávěcích, které jsou holt u magazínů asi populárnější.

Emma Stone sice byla nervózní ze zpěvu v La La Land, ale nevadilo jí přiznat, že si dřív cucala palec

Se svojí rolí v La La Landu, moderním muzikále od Damiena Chazelle, Emma Stone ukázala, že je skutečná hollywoodská trojitá-hrozba: nejen, že umí hrát, umí i zpívat a tancovat. Tady v rozhovoru Stone, jedna z hvězd únorového čísla W, prozradí své nejoblíbenější muzikály, jaké pro ní bylo zpívání před kamerou a více.

Lynn Hirschberg: Jak jsi dostala svojí roli v La La Land?
Emma Stone: No, Damien se na mě přišel podívat, když jsem ještě hrála v Cabaretu, viděl mě zrovna tu noc, kdy jsem byla na práškách proti nachlazení, což takhle probíhalo mnoho nocí, protože jsem v té době byla hodně nemocná. A ani jsem netušila, že tam přišel se skladatelem Justinem Hurwitzem. Když jsem se dozvěděla, že tam byli, byla jsem fakt naštvaná, protože jsem tu noc celou show nebyla snad ani ve svém těle. Řekla bych, že to byl můj neoficiální konkurz pro La La Land, aniž bych o tom věděla.

Potom jsme se znovu potkali na večeři, dali si kuřecí koláče a Damien mi vysvětlil La La Land. Ještě jsem ani nečetla scénář, ale on to se mnou chtěl celé projít. Pak jsem si scénář přečetla, on za mnou přišel do mé šatny v divadle a ukázal mi pár vizuálů a zahrál něco ze soundtracku. Už od začátku to bylo hodně neobyčejné.

Byla jsi nervózní ze zpěvu ve filmu?
Byla jsem z toho nervózní, ale připadala jsem si připravenější, než kdy jindy, protože jsem dělala Cabaret 8x týdně, a nebyla jsem na sebe tak tvrdá ohledně faktu, že nejsem zrovna nejlepší zpěvačka na světě a Damien chtěl, aby to bylo velmi realistické a přirozené a ne technicky perfektní. Takže už od začátku mi připravil daleko méně děsivou vyhlídku už v tom, že nemusím být na plátně a znít jako Bette Midler nebo tak něco.

Hrála jsi v nějaký muzikálech na střední škole?
Na střední jsem chodila jen jeden semestr a byla jsem ve hře Noises Off. Hrála jsem Brooke, která ztratí své kontaktní čočky. Ale to nebyl muzikál. Jinak jsem během dospívání hrála v mládežnickém divadle a tam jsem hrála v muzikálech Oliver a Titanic.

Titanic jako muzikál?
Ach, ty neznáš muzikál Titanic?

Bohužel ne.
Hráli to i na Broadwayi, sice ani ne rok, ale i tak to bylo absolutně úžasné a bylo super, že jsem tam byla. Hrála jsem stewardku Robinson. Stewardka Robinson neměla žádná velká čísla, ale aspoň přežila. Také jsem hrála nevlastní sestru v Popelce. A tam jsem měla i písničku. Nevím, jestli znáš původní muzikál, ne ten od Disneyho, ale v tom songu se zpívá: "Why would a fellow want a girl like her?"

---

Kterou sestru jsi hrála?
Já byla Portia.

Jak vypadal tvůj plesový outfit?

Měla jsem fakt šílené, nadýchané rukávy, vlasy jsem měla spletené do takového kuželu, na očích silnou vrstvu modrých stínů a červenou rtěnku. V té době jsem nosila rovnátka, takže se mi do nich dostala rtěnka, kdykoliv jsem se začala usmívat. Měla jsem rovnátka sedm let, takže ve všech hrách, kde jsem musela mít rtěnku, jsem jí po celou dobu měla i na rovnátkách.

Proč sedm let? To zní neuvěřitelně dlouho.

Měla jsem hodně zajímavého ortodontistu. A taky jsem si cucala palec až do mých 11 let. A doteď to je hrozně uklidňující, mám z toho dobrý pocit. Moje patro v puse je hrozně vysoko posazené, takže jsem měla obrovský předkus a ve druhé třídě jsem pak dostala gate (moje. pozn.: upřímně nevím, co to v zubařské terminologii znamená, takže to nechávám nepřeložené, když tak mi řekněte). Měla jsem rovnátka a pak mi tam dali gate, kterou jsem si vždycky zvedla a sundala a cucala si pod tím palec. Možná proto jsem ty rovnátka nosila tak dlouho.

Jaké číslo v La La Land bylo tvoje nejoblíbenější?

Hrozně se mi líbilo Audition, ačkoliv to celé bylo trochu složité, protože to je točené na jeden záběr a udržet můj hlas není nejjednodušší. A taky jsem milovala duet na kopci s Ryanem, kde mám na sobě žluté šaty a on oblek. To bylo taky natočené na jeden záběr a my to hrozně dlouho nacvičovali, asi několik měsíců, a potom konečně, když došlo na den D, to bylo opravdu vzrušující.

Tančíš teď na večírcích jinak?

Ne, vždycky tancuju na večírcích podobně, aspoň myslím.

Nazuješ si boty a začneš stepovat.

Říkám, že už od narození umím time-step. No, neuměla jsem, ale naučila jsem se to, když jsem byla malá, takový ten základní krok ve stepu a to je vlastně něco, co si pamatuju, že jsem dělala na placech mezi natáčením od doby, co jsem začala pracovat. Vždycky mě to tak nějak probudí, ale je to taky jediný krok, který jsem znala.

Jaký je tvůj oblíbený muzikál?

Vyrůstala jsem na divadelních muzikálech, hodně jsme jich takhle viděli. První muzikál, který mi mamka často pouštěla, byly Bídnici. Vysvětlila mi celý příběh, jaké tam jsou postavy a já poslouchala původní obsazení zpívat na soundtracku. A potom jsme se na ně jeli podívat. Vzala mě s sebou do New Yorku, když mi bylo asi osm, seděla jsem tam na vyvýšené sedačce, no jak to trvalo dlouho, asi tři hodiny. Jedna žena pak přišla za mojí mamkou a řekla něco ve smyslu: "Sledovala jsem vaši dceru, bylo vidět, jak je tou hrou fascinovaná." A mamka jí na to odpověděla: "Ano, je to docela šílené." Ale bylo to super, protože jsem už znala celý příběh, takže jsem po celou dobu věděla, co se na jevišti děje. Bylo to, jako by ty postavy, které mi mamka popisovala, najednou ožily. To byl pro mě velmi speciální okamžik.

A velká, velmi důležitá, otázka: Gene Kelly nebo Fred Astaire.

Oba a z jiných důvodů. Gene Kelly má nižší těžiště a je opravdu atletický a jde mu to samotnému skvěle, ale Fred Astaire je naproti tomu lehký jako pírko a je úžasný taneční partner, protože se naučil tančit se svou sestrou. Každá partnerka díky němu vypadá skvěle a podle mě to je hrozně krásná vlastnost. Je velmi ušlechtilá a to je milé. Nedokážu mezi nimi vybrat, to je jako vybírat mezi jablky a pomeranči.

Kdo je tvůj herecký crush?

Robert De Niro v Taxikáři. Je tam tak něžný a úžasný. Poprvé jsem ten film viděla teprve asi před dvěma lety a vůbec jsem nechápala, na co to koukám, je skvělej.

Co tě dokáže nejvíc naštvat?

Trápí mě, když jsou jména, jakože klasická jména, špatně vyhláskovaná. Jako třeba když se Emily - a nic proti, pokud se tak vaše jméno píše - napíše takhle: E-M-Y-L-E-I-G-H, Emily, z toho šílím, protože pak po zbytek života musíte říkat: "Jmenuju se Emily, nechte mě vám to vyhláskovat: E-M-Y..." proč prostě nemůžou napsat takové jméno tak, jak zní. Víš, že moje skutečné jméno je Emily. Ale na SAG už bylo zabrané.

Jako Phil Hoffman, protože tam byl další Phil Hoffman, tak si napsal jméno Philip Seymour Hoffman.

Jo. Měla jsem možnost mít Emily J. Stone, což je trochu jako Michael J. Fox a já miluju Michaela J. Foxe, ale nemyslím si, že bych si na to J. zvykla.

Bylo těžké pro tebe na začátku reagovat na Emmu?

No, bylo mi 16, když jsem zjistila, že na SAG nemůžu mít svoje vlastní jméno. Takže požádat šestnáctiletou, aby si vybrala nové jméno, byl fakt zajímavej proces, protože jsem řekla: "Tak já budu Riley." "Budu se jmenovat Riley Stone." Tak jsem se asi půl roku jmenovala Riley Stone a pak jsem hrála v jedné epizodě Malcolm in the Middle a oni na mě volali: "Riley, Riley!" a já neměla tušení, na koho to mluvili a oni přitom: "Hej, hej, potřebujem tě teď na plac." A já si říkala: "Ou, já nejsem Riley, nemůžu být Riley." Takže jsem to potom změnila na Emmu, protože to je blíž k Emily, ale většina lidí, co mě dobře zná, mi stejně říká Em.

W Magazine

Přeloženo emmastone-hq.blog.cz