Emma Stone se otevírá Jennifer Lawrence o blížící se 30, jejím novém projektu a o rodině
Přátelství je pro Emmu Stone všechno. Což je i důvod, proč herečka a výkonná producentka netflixového seriálu Maniac - a také tvář nové vůně Louis Vuitton - požadovala, aby jí vyzpovídala její dlouholetá kamarádka Jennifer Lawrence (která jí oslovuje jejím pravým jménem, Emily). Herecká dvojka se sešla v New Yorku, aby si promluvila o Emmině novém projektu, životě pod drobnohledem a blížící se velké 30.
Jennifer Lawrence: Okay, tak se do toho dáme! Emily, seš nejlepší. Chceš to komentovat?
Emma Stone: Um, bože. Uh, nekomentuju.
Hrozně ti to sluší. Jak ses k tomu dopracovala?
(smích) Jak je ta hláška z Bridesmaids, co pořád říkáš?
To že, voníš jako borovicové šišky a vypadáš jako Popelka. Chceš to komentovat?
A tohle mi říká furt.
Dělat rozhovor je o nervy! Já prostě začnu se svým seznamem. Takže, Emily, my dvě jsme spolu nikdy nemluvily o herectví, protože nejsme máničky. Ale teď bychom o tom mohli hodit řeč.
Dobře.
Když hraješ, používáš svojí fantazii? Nebo bolístky z minulosti?
No to je dobrá otázka!
Já vím, v rozhovorech jsem skvělá.
No, hodně využívám věci, které se mi v životě opravdu staly a nechávám se strhnout emocemi z určitých zážitků. Pak mi aspoň přijde produktivní takové pocity mít (smích), což je i důvod, proč jsem v podstatě začala s hraním. A dá se říct, že do značné míry využívám i představivosti.
Takže se dokážeš přinutit k pláči jen z představování si něčeho hrozného?
Jen.
Já tě znám, ale musím se zeptat za lidi, kteří tě neznají. Emily, seš citlivá?
Jsem citlivá na takové úrovni, že to až hraničí.
Emily se červená už jen při sledování televize. Červená se za někoho v televizi.
(smích) Hele, mluvila jsem o tom se svou psycholožkou a ona mi na to odpověděla 'Díky bohu, že jste našla herectví.'
Podivínka.
Začala jsem hrát v mládežnickém divadle, když mi bylo 11. Ale je divný, když se to stane tvojí prací. A jsou tu další aspekty, jako například teď, kdy tu sedíme a mezi námi je magnetofon. O takovýhle věcech jako dítě nepřemýšlíš a říkáš si, jak je tohle bezpečné, skvělé místo, kde toho hodně ucitíš.
Připadá mi, že vezmeš svojí úzkost nebo bolest a změníš je v něco jiného. Vezmeš si všechny svoje, jak jim říkáš, tvoje -
Démony?
Tvoje démony a změníš je v něco dobrého.
Upřímně, třeba ta třicítka, protože mi za pár měsíců bude 30, vím, že o ní lidi hodně mluví, jako už ti bude třicet a tak.
Třicetiletá, koketující a prosperující!
(smích) Moje 20. roky byly fakt zajímavá doba, hodně se toho za těch 10 let stalo, jak pozitivní věci, tak negativní. Je zvláštní, jak blížící se třicítka krystalizuje tvůj život. Místo toho, abych žila sny, které jsem měla v mládí - o tom mít práci, kterou miluju a mít nové přátelé - a doopravdy si tím projít, je to teď jako, co aktivně chci jako dospělá?
Jo, co chceš od světa?
Je zajímavé nad takovými věcmi uvažovat. Miluju přemítání.
Miluješ přemítání.
Fakt si nemůžu pomoct.
A přinestlo ti to nějaké ovoce?
Tu a tam.
Baví tě o tom mluvit?
Je tu příležitostné ovoce a taky časté bezesné noci.
No to jo. A pak dostávám takový telefonáty. Vždycky si připadám hrozně, když jí musím zavolat špatný zprávy. Říkám jí jen: "Všechno je v pořádku." (Sinister hlasem) Ale není.
Pane bože.
Co myslíš, že ti způsobilo úzkost? Myslíš, že ses s ní narodila nebo se ti stalo něco, díky čemu seš extrémně citlivá, anebo si myslíš, že seš přirozeně patetická?
Myslím, že je to kombinací toho všeho.
Pamatuješ si moment, kdy jsi měla úzkost nejsilnější?
Jo, když mi bylo sedm. V té době jsem začala mít panické záchvaty, o kterých jsem docela otevřeně mluvila. Je to o nervech. Moje mamka vždycky říkala, že jsem se narodila s nervy mimo mé tělo. Ale co se týče úzkosti, mám štěstí, protože jsem pak díky ní hyperaktivní.
Ty vlastně máš hodně ráda dobrodružství. A taky jsi bezstarostná. Vím, že je to pro tebe překvapení, ale já tě znám bezstarostnou. Do chvíle, kdy nejsi. A když nejsi, tak fakt nejsi.
Řekla bych, že velký podíl na tom je to, že miluju ten pocit, že žiju. Nic jsem nenatáčela už půl roku, což bylo úžasné, protože jsem aspoň mohla trávit čas s přáteli nebo cestovat.
Všimla jsem si, že hodně mluvíš o přátelství.
Ha.
Je pro tebe důležité?
Ne.
Kdo je tvůj oblíbený kamarád?
Mám fakt ráda Pippi (Jennin pes).
Tak přece jen má osobnost!
A miluju Pippi mamku.
Takže jsou pro tebe přátelé důležití? A proč?
Myslím, že přátelství je pro mě všechno. Další věc, kterou jsem si s třicítkou všimla: Ty si svou rodinu vybíráš. Uvědomuješ si, že tvoji přátelé jsou lidé, se kterými si projdeš všemi těmi fázemi v životě - takže si svou rodinu volíš.
A co je pro tebe v přátelství důležité?
Loajalita je obrovsky důležitá.
Ach, jsem ráda, že jsi u toho ukázala na mě.
Za ty roky patříš mezi moje nejloajálnější přátele. A ještě ta jistota, že se můžeme společně zasmát a všechno tolik nehrotit.
Jak vnímáš profesionální chyby?
Rozhodně jsou věci, za který bych si nejradši nabila. Ha, překvapení, překvapení, to je téma tohohle rozhovoru.
Není to naprd, že se musíme naše lekce učit na veřejnosti?
Přijde mi, že se teď hodně lidí musí poučovat ze svých chyb veřejně tím, jak je dnešní svět propojen.
Myslíš sociální sítě?
Jo.
Když už jsme u nich, ty nemáš žádný veřejný profil? Proč jako?
Wow, to byl úžasnej přechod.
Já vím, už se do toho dostávám.
Nemyslím si, že by to bylo pro mě pozitivní. Pokud lidi dokáží zvládnout tenhle nápor zvenčí i zevnitř, dobře pro ně.
Jaké věci se tě dokáží dotknout?
Co nosím, jak vypadám. Pár let nazpátek jsem s tím docela zápasila. Ten pocit, že mě někdo hodnotí. Ale pak mi došlo, že mě spíš trápí, že budou lidé komentovat něco, s čím si já dávno nejsem jistá. Už to není něco, nad čím bych přemýšlela. Ale dřív, když jsem se cítila kvůli něčemu špatně, rozhodně by mě trápilo víc, kdyby o tom mluvili i lidi.
To jo.
A opět, všem je to na konci dne u prdele, kromě mě (smích).
Bohužel, lidem na tom furt záleží.
No, tak možná 30 vteřin.
U tebe, u mě ne (obě se smějí). Jaký film ti změnil život? Očividně, nejlepší film ze všechn je Jurský park. To všichni víme.
Ale já v tom nehraju, Jen. Nejsem Laura Dern, i když bych hrozně chtěla být.
S těma triceratopsema jsi byla úžasná.
To jsem nebyla já! Přeju si, aby jo, ale nejsem to já.
V těch khaki šortkách jsi vypadala skvěle (obě se smějí). Která z tvých rolí na tebe měla osobnostně největší vliv?
Milovala jsem natáčení Paper Man. Bylo to asi před 10 lety. To bylo docela intenzivní období v mém životě. Bylo mi 20. A všechny ty kousky do sebe začaly zapadat, to byla opravdu speciální doba.
Poznamenejte si, že řekla "pizzy", ne "kousky" (v aj. pieces :D).
(smích) Všechny pizzy do sebe zapadly.
Myslela sis někdy, že bys vyhrála Oscara? Což už se ti povedlo.
Ne.
Jednu noc jsme si povídali a já jsem ti vášnivě o něčem vypravovala a pak řekla, "Emily, ty už jsi byla 2x nominovaná na Oscara!" A ty na to: "Jen, já vyhrála." A já jen: "Fakt?!"
ES a JL: (obě) Gratuluju!
ES: Byla jedním z prvních lidí, kterým jsem to mohla říct, když se to stalo, ale ona to celý prostě vyblokovala. Ty to prostě musíš vybloknout (obě se smějí).
Co je nejlepší a nejhorší na tvojí práci? A taky, z jaké perspektivy se na to díváš? Já myslím na svoje rodiče a jak jsem vyrůstala v dělnické rodině. Proto nesnáším pracovat s lidmi, kteří nevylézají ze svých přívěsů nebo jdou pozdě. Je to práce!
Já taky. Hrozně mě to rozčiluje. Nedostatek profesionality mě dohání k šílenství.
Jaké další věci tě vytáčí?
(smích) Nemám ráda představu, že si někdo myslí, že je tahle práce něco zvláštního. Že tu není na co si stěžovat. Fakt, že někomu přijde sláva opravdová a speciální...
Takže říkáš, že víš, jak to vypadá za oponou; že jsi viděla Oz.
Přesně tak. Moje práce je zábava a je úžasná, může být opravdu obtížná a zároveň jsi jako "Ale jak těžká může bejt?" (JL se směje). Víš, jak to myslím?
Fakt si přeju, abychom sem mohli zahrnout i to, jak tu mácháš rukama.
Na světě je tolik těžkých prací, jakože fakt těžkých, a na mě jsou všichni milí a nosí mi kafe. Jako, klídek jo. To nemyslíte vážně?
Já ti donesla kafe! Seš filmová hvězda; co mám jako jinýho dělat? (ES se směje), musím ti kafe udělat.
(vznešeným hlasem) To jsem ráda, že sis všimla. Jsem hrozně důležitá.
Už sis někdy prošla tím kouzelným momentem v životě, kdy jsi nad sebou ztratila nervy?
Panebože, včera večer (JL se směje). Když jsem byla teenager, byla jsem na takovém sladkém místě. Pak, když mi bylo kolem 25, jakobych ztratila nit. Spousta věcí se změnila a připadalo mi, že ať už to byla jakákoliv chránící vrstva, ta maska, kterou jsem si pro sebe postavila - tohle jsem já - sebou totálně otřásla.
Co sebou otřáslo? Ochrana?
Struktura mého života se změnila natolik, že jsem nevěděla, jestli se mi líbí ta nová verze, víš? Moji rodiče se rozvedli a já jsem si těmahle věcma procházela, zatímco se mi rozjížděla kariéra. Všechno se to stalo najednou.
Rozhodně je nápomocnější, když o svém životě mluvíš realisticky, místo vymýšlení si nějaké falešné reality. Jako třeba když vypadám štíhle v šatech, asi to bude proto, protože jsem si hlídala, co jím. Nesnědla jsem celou pizzu a vešla se velikosti 2! (ES se směje) Rozčiluje mě, když lidé předstírají, že jejich životy jsou perfektní. Pamatuju si, když jsi poprvé mluvila o úzkosti, když jsem to četla, říkala jsem si: "Já taky." A nepřipadala jsem si jako pitomec, když jsem tohle téma vytáhla. Ty se na svět díváš realisticky.
Ty taky.
Ty taky.
Ty taky! Pojďme to říkat až do konce, tohle bude celý článek.
Počkej! Ještě si musíme promluvit o Maniac.
Na Maniac se mi líbí, že to je o lidech, kteří mají své vlastní vnitřní boje, které se snaží spravit jednou pilulkou. Ale v průběhu seriálu si všimneš, že kontakt s lidmi a láska je to jediné, co nás dostává skrz život. Líbil se mi ten nápad a Jonaha (Hilla) mám ráda. Pracovala jsem s ním na svém úplně prvním filmu (Superbad), což bylo tak před 11 lety.
Takže když jsi ho potkala, byl už superstar?
Mě bylo 17.
A tys byla nikdo.
(směje se a mění hlas) Byla jsem nikdo. Byla jsem nikdo. I pro něj to byly začátky. (JL vyruší telefonát od svého táty, slibuje, že mu zavolá zpátky).
Nikdy mi nevolá, takže jsem to nemohla ignorovat.
Víte, že její táta dělá marmelády?
Dělá ostružinovou. Ale dělá jí pouze těm, kteří se fakt budou jíst.
Jak jsi mi jednou říkala: "Můj táta chce vědět, jestli nechceš marmeládu, ale jedině, jestli jí fakt hodláš jíst, protože nad tebou nechce plýtvat." To bylo hodně dobrý.
Je roztomilej.
Doopravdy ten nejmilejší, až to láme srdce. Počkej, o čem jsem mluvila?
Nepamatuju si. Ach! O Jonahovi!
Jasně! Rozhodně se za těch 11 let hodně stalo, ale bylo hrozně super zase spolu takhle trávit čas.
Z jiného soudku: Máš nádherný hlas, ale nesnášíš zpívat.
To není pravda! Miluju zpívat.
Ale vždyť jsi nedávno říkala něco ve smyslu: "Ale to je muzikál." A když jsme se na tebe byli podívat v Cabaretu na Broadwayi, říkala jsi, žes byla příšerná. To mě nepřišlo.
Ten večer, když ses na mě byla podívat, mi vypadly obě kontaktní čočky.
Ona je slepá jak patrona.
Bylo to hrozně divný. Nikdy v životě se mi to nestalo.
Já bych si toho ani nevšimla. Čelist jsem měla celou dobu spadlou až na podlaze; nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím.
Seš nejlepší, mámo.
Chci tvoje album s ukolébavkami.
Nahraju ho speciálně pro tebe. Uděláme country hudbu z 90. let!
Panebože! Ty pro mě uděláš 90's country album? (začne zpívat "Who I Am" od Jessicy Andrews) "I Am Rosemary's granddaughter." Tak to chci!
To je tvoje oblíbená.
Tak to uděláme. Dobře, takže ráda zpíváš. Co tanec?
Miluju tancování.
Fakt? Bože, my jsme fakt úplně jiný. Proč bys to jako měla mít ráda?
Protože to je největší zábava na světě.
Učíš se tance rychle?
Tanec je moje nejoblíbenější forma umění na sledování.
Fuj.
Cože? Vždyť jsi hrála balerínu (v Red Sparrow).
Fuj, ani mi nemluv.
Řekni mi víc.
Bylo to příšerný. Neuměla jsem se naučit choreografii. Vůbec mi to nešlo do hlavy. Pizzy (kousky) do sebe vůbec nezapadaly.
Pizzy nefungovaly.
Když někoho sleduju, jak něco takovýho dělá, říkám si jen, jak tam dostal tu ruku? Dívala jsem se na svého choreografa a říkala mu: "Ale tvoje hlava se právě otočila o 360°. To neumim."
Tys ho úplně vyhnala.
Jaký je tvůj film na smutek a osamělost?
Cokoliv od Nancy Meyers.
Ach, kurva jo! A co Baby Boom?
(obě) Baby Boom!
Já si pouštím Bridget Jones. Ona mi rozumí. Jednu noc jsem nemohla vůbec spát. Tak jsem se koukala na Bridget.
Já se začala koukat na 30 Rock, to bylo dost dobrý.
To je hezký. Každý někdy potřebujeme Tinu Fey. Chceš se už vrátit zpátky na plac? Nebo seš spokojená, že momentálně na ničem nepracuješ?
Jsem spokojená. Bylo to fajn čas podívat se na to z jiné perspektivy, protože poslední roky byly fakt dřina. A upřímně, spoustu mých snů je teď víc osobní než pracovní.
Nechceš mír světu?
Ne, jasně že chci světový mír!
No na vteřinu to znělo, jako bys ho nechtěla.
Už se tolik nestarám o to, co by se během dalších 10 let mělo stát, prostě to beru víc v klidu, místo abych nad tím měla nějakou kontrolu.
A jde ti to moc dobře, to ti povídám.
Zlepšuju se v tom.
Chtěla bys být už mámou? Ona bude nejlepší máma na světě, je hrozně pečující.
Ale to seš ty! Myslím, že tvůj mateřský pud je hodně silný, vždycky byl.
Děkuju, zlato.
Můj pohled na děti se hrozně změnil, jak stárnu. Nikdy jsem žádné nehlídala. Jako teenager jsem si říkala, že se nikdy nevdám a nikdy nebudu mít děti. A pak jsem dospěla a otočila, že se opravdu vdát chci a opravdu chci mít děti.
Když jsem byla teenager já, každý můj přítel říkal, že já jsem ta pravá! Já jsem ta pravá holka (smích). Nebylo by super, kdybychom my dvě měli dítě?
Aaaw, celou vesnici.
Věda.
To už je ta blížící se třicítka, kdy si říkáš, že už nejsi tak mladá. Jsem mladá, ale ne tak mladá.
Už jen z pohledu na tebe můžu říct, že jsi rozhodně plodná.
Ježiši.
Vždyť ti to vidím v obličeji, sakra.
Děkuju. To je nejsladší věc, co jsi mi kdy řekla.
Bude mi ctí být otcem tvých dětí.
Přeloženo emmastone-hq.blog.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat