Ahoj holky,
původně jsem měla v plánu vám všem rozeslat komentář, ale ten byl nakonec tak dlouhý, že jsem raději zvolila tuhle cestu.
Nepíše se mi lehce. Před pár dny mi z FFH napsali, že bohužel ruší free fansite hosting a já, která si jako jedna z mála mohla "užívat" radosti neplaceného hostingu, mám tím pádem utrum. Bohužel mi nedali ani čas se rozkoukat/něco podniknout a web mi rovnou suspendovali, s tím, že pokud chci zpátky backup, můžu se znovu zaregistrovat, tentokrát už na té placené verzi. Pár dní jsem rozmýšlela, co dál, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že tohle je přesně ta poslední kapka, poslední znamení, proč dát fanblogovému světu sbohem. Měla jsem to tak jako tak v plánu někdy v průběhu tohohle roku, a přijde mi blbost to na sílu prodlužovat a ještě za to platit. Samozřejmě, že bych mohla dožít tady, ale tohle nebyla otázka kde pokračovat, ale proč. Už není rok 2015 (ani 2010), je nás tady dohromady pět a půl a psát pro takhle malý počet lidí je prostě demotivující. A taky je pravda, že mě to už poslední roky nenaplňovalo a nebavilo tolik, často jsem se do napsání článků musela nutit a prostě tomu už něco chybělo. To moje posedlý nadšení, bych řekla.
A bude mi to chybět, né že ne. Psát o Emmě byla jedna velká radost už od prvního okamžiku, kdy jsem o ní úplně random a jen tak založila blog. Hned jsem si ji zamilovala a přihlížet a psát o její kariéře celých 6 let, bylo čirý nadšení a obdiv. Jsem moc zvědavá, co jí přinese budoucnost, do jakých projektů se vrhne a co všechno ještě dokáže.
Samozřejmě doporučím nějaké fanstránky o Emmě, pokud byste o ní chtěli dál chtěli vědět (já určitě ano). Asi stačit budou tyhle tři (teda dva), ze kterých jsem nejčastěji čerpala novinky:
(určitě mrkněte, najdete tam i nový trailer na Cruellu, který vyšel před pár dny!)
Web nenapíšu žádnej, protože žádnej nebyl tak dobrej jako můj (:D) ... (opravdu) a na Instagramu tyhle věci nesleduju, takže nevím, co kvalitního bych tam doporučila.
...Wow páni, já fakt naprosto seriozně uzavírám jednou velkou kapitolu v mém životě. To je síla. Nechápu. Ale zas chci říct, že mi možná mrdne a rozjedu jiný blog. Jen už teda určitě ne o nějaké známé osobnosti...
Na závěr chci jen říct: děkuju. Děkuju. Za všechno. Vím, že si to tady moc lidí nepřečte, ale potřebovala jsem tenhle článek hlavně pro sebe. Letos to je 14 let od založení mého prvního blogu, což je doslova půlka mýho života, strávila jsem tu nepřeberný množství času, utíkala od reality. Za ty roky jsme si tu vytvořili skvělou komunitu lidí, s některými se znám už snad i dekádu, ještě z doby, kdy jsem měla blogy o Avril. Byla to super jízda. Děkuju.
Samozřejmě, kdo chcete zůstat v kontaktu, budu moc ráda, dávám sem svůj Instagram nebo jestli někdo používá třeba ČSFD (já jsem strašnej zvědavec na co kdo kouká :D). Jinak vám všem přeju do života jen to dobré, samé úspěchy, pevné zdraví, lásku a štěstí (achjo, to je jak narozeninové přání :DD, ale víte, jak to myslím).
Mějte se krásně
Roxy
